Vyhledávaní

9 Azs 108/2018 - 43 dokument judikát

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: I. O., zast.
JUDr. Jaromírem Adamcem, advokátem se sídlem Olštýnská 733/3, Praha 8, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
28. 7. 2017, č. j. OAM-143/ZA-ZA11-VL13-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2018, č. j. 46 Az 17/2017 - 48,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2018, č. j. 46 Az 17/2017 - 48,
s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím žalovaný
rozhodl o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mu mezinárodní ochrana dle
§ 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

I. Vymezení věci
[2] Z předloženého správního spisu lze zjistit, že dne 19. 2. 2017 podal stěžovatel žádost
o udělení mezinárodní ochrany. V žádosti uvedl, že v ČR žije již 16 let, má zde celou rodinu,
přičemž všichni mají české občanství. V roce 2012 požádal o trvalý pobyt, neustále dostával víza
na strpění, až v lednu 2017 obdržel výjezdní příkaz, proto žádá o azyl.

[3] Na Ukrajině prakticky nikdy nežil. Naposledy tam byl na pohřbu před osmi lety, a to jen
na několik dní. Narodil se na Ukrajině, ale žil tam jen několik let, žil také v Bělorusku a Rusku.
V roce 2000 odcestoval s rodinou do ČR a od té doby tady žije.

[4] Ukrajina je pro něj cizí země, neovládá ukrajinštinu (doma mluví česky), nemá tam žádné
známé a navíc se tam válčí, proto se tam nemůže vrátit. Má za to, že by jej hned po přechodu
9 Azs 108/2018

hranic odvedli. Ve zprávách viděl, kolik mladých odvedených kluků zabili a on nechce plnit
vojenskou službu v zemi, která pro něj nic neudělala.

[5] Soud neshledal důvodnou námitku, že stěžovatel byl ve výroku napadeného rozhodnutí
nedostatečně identifikován, neboť tam bylo uvedeno pouze jeho jméno, příjmení, datum
narození a státní příslušnost, tedy údaje zjištěné z předloženého cestovního dokladu. Identifikace
byla provedena dostatečným způsobem odpovídajícím nárokům kladeným na rozhodnutí
zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
Není na překážku, že údaje nejsou doplněny o místo jeho trvalého pobytu. Stěžovatel je státním
občanem Ukrajiny, nikoli ČR, a proto nemá místo trvalého pobytu ve smyslu § 18 odst. 2
správního řádu ve spojení s § 10 odst. 1, větou první, zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel
a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění účinném pro
projednávanou věc, povahu údaje, který by žalovaný mohl ve výroku uvést. Mimo to, z jednání
stěžovatele neplyne, že by měl jakoukoli pochybnost, že se jej napadené rozhodnutí týká, o čemž
svědčí i podaná žaloba.

[6] K neaktuálnosti zpráv se stěžovatel omezil čistě na časové hledisko, aniž by poukázal
na konkrétní nové skutečnosti, které svědčí o zastaralosti zpráv použitých žalovaným, a proto
soud označil námitku za nedůvodnou.

[7] Žalovaný se zabýval i důvody neudělení humanitárního azylu. Posoudil, že se jedná
o dospělého a svéprávného člověka, přičemž jeho rodinné vazby na území ČR nejsou důvodem
pro udělení humanitárního azylu. Svou argumentaci podpořil odkazem na rozsudek NSS ze dne
15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38 a usnesení NSS ze dne 28. 4. 2001, č. j. 1 Azs 5/2011 - 36.
Na jeho úvahách neshledal soud žádné pochybení, nevybočují z mezí správního uvážení
a odpovídají dosavadní praxi.

[8] Prostý odkaz na mezinárodní úmluvy nečiní odůvodnění vnitřně rozporným
či nezákonným, jak bylo stěžovatelem namítáno, byť by bylo pro přehlednost vhodnější,
aby žalovaný poukázal na konkrétní ustanovení daného dokumentu. Použitelnost rozsudků
Nejvyššího správního soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze byla v souladu
se zákonem (§ 2 odst. 4 správního řádu), přičemž odkazovaná judikatura podporuje správnost
dosavadní rozhodovací praxe žalovaného. Za judikát lze označit jakékoli rozhodnutí soudu, nikoli
pouze rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí. Judikatura není podkladem
rozhodnutí, s nímž by bylo zapotřebí stěžovatele seznamovat. Pokud k nějakému rozhodnutí
nemá zástupce stěžovatele přístup (byť drtivou většinu judikatury lze nalézt např. v systémech
ASPI či CODEXIS), nic mu nebránilo vyvracet předestřený názor prostřednictvím publikované
judikatury.

[9] V souvislosti s § 12 zákona o azylu je nerozhodné, zda stěžovatel svou nechuť účastnit
se ozbrojeného konfliktu označil za politické přesvědčení či nikoli. Je totiž podstatné, že žalovaný
v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že podmínkou možného postihu stěžovatele
za nenastoupení k vojenské službě je osobní převzetí povolávacího rozkazu a že osoby pobývající
dlouhodobě v zahraničí nebývají povolávány do armády. Na základě informací MZV lze rovněž
vyvrátit obavu, že by stěžovatel mohl být nasazen do bojů na východě Ukrajiny, neboť tam jsou
nasazováni téměř výhradně dobrovolníci z řad řádně vycvičených vojáků, nikoli vojáci konající
základní vojenskou službu. Nadto by stěžovateli hrozilo vězení za nerespektování povolávacího
rozkazu, nikoli za jeho politický názor.

[10] Nesplňuje ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm.
b) a c) zákona o azylu. Po návratu na Ukrajinu mu nehrozí jakýkoli postih za podanou žádost
o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Trest za nenastoupení vojenské služby je neaktuální,
9 Azs 108/2018 - 44
pokračování

protože mu doposud nebyl doručen povolávací rozkaz, přičemž osobám dlouhodobě
pobývajícím v zahraničí ani doručovány nejsou. Ozbrojený konflikt je navíc dlouhodobě omezen
na Luhanskou a Doněckou oblast, zbytek země je plně pod kontrolou ukrajinské vlády.
Stěžovatel žil v Zakarpatské oblasti, tedy na zcela opačném konci země, a proto není zřejmé,
z čeho dovozuje, že by měl být konfliktem zasažen.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/