Vyhledávaní

9 As 126/2017 - 28 dokument judikát

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: M. K., zast.
Mgr. Lukášem Míšou, advokátem se sídlem Martinkova 854/5, Brno, proti žalovanému: Krajský
úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
6. 8. 2015, č. j. KUJI 54365/2015, sp. zn. OOSČ 478/2015 OOSC/158/JN, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2017, č. j. 41 A 59/2015 –
101,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Lukáši Míšovi, advokátovi se sídlem Martinkova
854/5, Brno s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 4 114 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno
rozhodnutí Městského úřadu Třebíč, odboru správních činností, ze dne 13. 4. 2015,
č. j. OSČ-Ř-039/2015-12/do (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
[2] Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupků
dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném
pro projednávanou věc [dále jen „zákon o silničním provozu“], dle § 83 odst. 1
písm. a) a d) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
9 As 126/2017

a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem
vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti
z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění účinném pro projednávanou věc
[dále jen „zákon o provozu vozidel na pozemních komunikacích“] a dle § 16 odst. 1
písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem
vozidla a o změně některých souvisejících zákonů [dále jen „zákona o pojištění odpovědnosti
z provozu vozidla“]. Za tyto přestupky mu byla dle § 125c odst. 4 písm. d) a odst. 5 zákona
o silničním provozu, dle § 83 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích a dle § 16 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uložena
pokuta ve výši 15 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel po dobu 6 měsíců ode dne nabytí
právní moci rozhodnutí a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[3] Těchto přestupků se dopustil tím, že dne 29. 12. 2014 ve 21:55 hod v obci Třebíč, na ulici
Čeloudova, řídil a provozoval nákladní automobil tovární značky Citroën – VIN x (dále jen
„vozidlo Citroën“), které bylo opatřeno RZ x, jež nebyla vozidlu Citroën přidělena. Následně
bylo zjištěno, že vozidlo Citroën bylo trvale vyřazeno z provozu, nemělo platnou technickou
prohlídku a na vozidlo nebylo sjednáno pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla.
[4] Zásadní žalobní námitkou stěžovatele bylo, že prvostupňový orgán nerespektoval žádost
stěžovatele o doručování na doručovací adresu sdělenou Policii ČR, konkrétně na adresu
ohlašovny Městského úřadu Třebíč.
[5] Z citace § 19 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“) plyne, že nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání
účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování.
[6] Doručovat na doručovací adresu lze v případě, že účastník požádal o doručování
na doručovací adresu, kterou sdělil a současně tím dojde k urychlení řízení. Pokud účastník
nechtěl, aby mu bylo doručováno na adresu jeho bydliště, byl povinen sdělit doručovací adresu
správnímu orgánu. To se však v případě stěžovatele nestalo.
[7] Z úředního záznamu ze dne 4. 3. 2015, který je součástí správního spisu, bylo zjištěno,
že stěžovatel telefonoval úředníkovi na úseku přestupků, panu P. D., a omlouval svou neúčast u
jednání dne 4. 3. 2015. Na výzvu uvedeného úředníka ke sdělení doručovací adresy (z důvodu
nepobývání na adrese trvalého pobytu) stěžovatel žádnou doručovací adresu nesdělil. Řekl, že ji
nemá, jelikož se nikde delší dobu nezdržuje, nemá ani e-mailovou adresu ani telefon. Z úředního
záznamu plyne, že byl tímto úředníkem upozorněn, že pokud oficiálně správnímu orgánu nezašle
doručovací adresu, veškerá pošta mu bude zasílána na adresu trvalého pobytu s pravděpodobným
doručením formou fikce.
[8] Soud neměl o pravdivosti úředního záznamu žádné pochybnosti. Úředník na úseku
přestupků, který úřední záznam sepsal a jenž byl přepisem telefonátu se stěžovatelem, neměl
sebemenší důvod do úředního záznamu uvést něco jiného, než co mu stěžovatel řekl. Stěžovatel
ani po tomto datu (tj. 4. 3. 2015), žádnou doručovací adresu správnímu orgánu nesdělil. Uvedl
ji až v podání ze dne 28. 7. 2015, adresovaném žalovanému. Následně byly písemnosti (včetně
napadeného rozhodnutí žalovaného) doručovány na sdělenou adresu, konkrétně na X, Třebíč.
[9] Do té doby bylo správně doručováno na adresu trvalého bydliště stěžovatele X, Třebíč.
Na tuto adresu bylo zasláno i předvolání k nařízenému ústnímu jednání, ke kterému se stěžovatel
nedostavil. Předvolání bylo doručováno v souladu se zákonem a bylo doručeno fikcí.
9 As 126/2017 - 29
pokračování

[10] Správní řízení týkající se shora uvedených přestupků bylo zahájeno teprve Oznámením
o zahájení řízení a Předvoláním obviněného k ústnímu jednání na den 4. 3. 2015. Ve správním
řízení před správním orgánem prvního stupně stěžovatel správnímu orgánu žádnou doručovací
adresu nesdělil (naopak uvedl, že žádnou nemá). V Záznamu o přestupku byla jako doručovací
adresa stěžovatele uvedena adresa Městského úřadu Třebíč. Ze záznamu však nevyplývalo,
zda adresu sdělil Policii ČR samotný stěžovatel anebo byla např. Policii ČR známa z jiných řízení.
Soud znovu zdůraznil, že žádnou doručovací adresu stěžovatel prvostupňovému orgánu
v průběhu řízení tomuto orgánu nesdělil.
[11] Prvostupňový orgán rozhodně nemohl vycházet z toho, že před správními orgány
probíhalo několik řízení stěžovatele ohledně dávek státní sociální podpory nebo jiných sociálních
dávek, neboť v takovém případě se jednalo o zcela jiná řízení. Ze dvou spisů Krajského soudu
v Brně (sp. zn. 22 A 54/2015 a sp. zn. 33 A 62/2015) krajský soud zjistil, že tato řízení se týkají
sociálních dávek stěžovatele, žalovaným bylo v obou případech Ministerstvo práce a sociálních
věcí. Prvostupňovým orgánem v těchto řízeních je úřad práce, nikoli Městský úřad Třebíč.
Otázka doručovací adresy v těchto řízení byla nepodstatná, neboť se jednalo o zcela jiné typy
řízení s jiným žalovaným.
[12] Předvolání k nařízenému jednání před správním orgánem prvního stupně bylo stěžovateli
doručeno na správnou adresu, zákonným způsobem dle § 23 a § 24 správního řádu.
[13] Ústní jednání ve věci přestupků bylo řádně nařízeno. Stěžovatel k němu byl zákonným
způsobem předvolán. K projednání se nedostavil bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu,
takže správní orgán mohl ve věci jednat i bez jeho přítomnosti a věc rozhodnout, pokud měl
za to, že byl skutkový stav náležitě zjištěn.
[14] Soud dospěl pro prostudování správního spisu k závěru, že skutkový stav byl pomocí
provedených důkazů náležitě zjištěn, přestupkové jednání bylo stěžovateli prokázáno a věc byla
správně právně zhodnocena.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[15] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.

[16] Z důvodu vadného doručování, což je stěžejní otázka nyní projednávané věci, neměl
možnost se vyjádřit k podkladům v průběhu řízení.

[17] Výklad krajského soudu ohledně doručovací adresy považuje za příliš formální. Byla-li
prvostupňovému orgánu známa doručovací adresa z úředních záznamů Policie ČR, které byly
součástí správního spisu a které jako důkazy provedl během správního řízení, měl doručovat
přednostně na tuto doručovací adresu a až poté na adresu trvalého pobytu. Takto však
doručováno nebylo. Doručeno mu nebylo řádně ani prvostupňové rozhodnutí.

[18] Městský úřad z úřední činnosti již několik let věděl, jak a kam mají být písemnosti
stěžovateli doručovány. Zná ho i z jiných správních řízení. Opakovaně mu doručuje na adresu
pro doručování na ohlašovnu městského úřadu.

[19] Nebylo mu doručováno primárně poštou, ale osobně hlídkou Policie ČR, což
je nepřípustné bez pokusu o poštovní doručení.

9 As 126/2017

[20] Na adrese trvalého bydliště stěžovatele nemohlo dojít k fikci doručení. Na obálce bylo
zřetelně vyznačeno, že písemnost má být v případě neúspěšného doručení vhozena do schránky.
Jelikož stěžovatel na uvedené adrese poštovní schránku nemá, nemohlo mu do ní být
ani vhozeno a správní orgán měl místo toho písemnost vyvěsit na úřední desce. Poté
by teoreticky mohla nastat fikce doručení, sice zpětně k poslednímu dni úložní doby, ale bez
splnění podmínky vyvěšení na úřední desce fikce doručení nastat nemohla.

[21] Mohly být využity i jiné instituty k doručení, např. mu měl být ustanoven opatrovník
či doručováno na úřední desku, kde měl reálnou, nikoli jen formální, možnost se s písemností
seznámit, neboť obsah úřední desky čte.

[22] Na adrese trvalého pobytu bydlí jeho bývalá manželka, která mu doručované zásilky
nepředává a zatajuje mu je. Stěžovatel nemá možnost si trvalé bydliště odhlásit, protože
se na žádném místě dlouhodobě nezdržuje a nemá tak jinou vhodnou adresu, přičemž sám
si nemůže zrušit trvalý pobyt a přihlásit se na ohlašovnu obecního úřadu. To může učinit pouze
vlastník nemovitosti na adrese jeho trvalého pobytu, se kterým však vede spory, a který tak
dodnes neučinil.

[23] Pro určení doručovací adresy nebylo možné vycházet z úředního záznamu o telefonátu
ze dne 4. 3. 2015, o který krajský soud opírá svou argumentaci. Pouhý úřední záznam
o telefonátu nemůže být dostatečný podklad pro určení doručovací adresy. Osoba hovořící
se správním orgánem telefonicky není dostatečně identifikovaná, aby bylo možné účinně oznámit
či zrušit doručovací adresu. Takový postup by byl zneužitelný třetí osobou, která by se mohla
vydávat za účastníka řízení a ovlivnit průběh správního řízení, zejména znemožnit vyjádření
ve věci a řádné doručení rozhodnutí.

[24] Krajským soudem citovaný úřední záznam navíc ani neobsahuje správné informace. Není
pravda, že by stěžovatel telefonicky dne 3. 3. 2015 uváděl, že žádnou doručovací adresu nemá.
Naopak uváděl, že mu má být doručováno na adresu pro doručování (ohlašovnu městského
úřadu). Úřední záznam je vadný. Stěžovatel logicky neměl žádný důvod neuvádět adresu
pro doručování, když ji Policii ČR již sdělil a běžně ji pro doručování používá.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/