Vyhledávaní

9 Azs 154/2018 - 36 dokument judikát


U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: V. T. N., zast.
Mgr. Daliborem Lípou, advokátem se sídlem Vyšehradská 702/12, Karlovy Vary, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 1. 2018, č. j. OAM-169/LE-LE05-LE24-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 3. 2018, č. j. 60 Az 2/2018 - 54,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Daliboru Lípovi, advokátu se sídlem
Vyšehradská 702/12, Karlovy Vary, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových
výdajů za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále také „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného (dále také „správní orgán“). Žalovaný jím rozhodl
o neudělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, v níž namítal nedostatečné
odůvodnění neposkytnutí humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu
a nepřezkoumatelnost úvahy správního orgánu, na základě které mu nebyla udělena ani
doplňková ochrana dle § 14a téhož zákona. Tato pochybení žalovaného pramení z nedostatečně
zjištěného skutkového stavu, neboť prakticky vůbec nezohlednil jím shromážděné podklady pro
vydání rozhodnutí a zlehčoval informace uvedené žalobcem v rámci pohovoru. Žalobci hrozí při
návratu do země původu (Vietnam) existenční problémy skrze nemožnost zajistit si obživu, navíc
mu hrozí pronásledování ze strany věřitelů, neboť na cestu do České republiky si půjčil finanční
prostředky, které by při návratu nebyl schopen splácet. Státní aparát Vietnamu jej před
vymáháním dluhu a mstou věřitelů neochrání.
9 Azs 154/2018

[3] Krajský soud žalobním námitkám nepřisvědčil, žalobu zamítl a odkázal na judikaturu
zdejšího soudu (rozsudky NSS ze dne 30. 11. 2005, č. j. 2 Azs 222/2005 - 61, a ze dne
15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 - 64), přičemž shledal skutkový stav jako řádně zjištěný
na základě tvrzení žalobce a podkladů správního spisu v podobě zpráv týkajících se stavu
dodržování lidských práv a politické a bezpečnostní situace ve Vietnamu. Žalobce jiné důvody
pro udělení mezinárodní ochrany, vyjma výše uvedených, netvrdil, a proto mu nebyla udělena.
Žalovaný při posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany postupoval v souladu
se zákonem a vydal přezkoumatelné rozhodnutí.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku
krajského soudu z důvodů, jež lze dle jeho názoru podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“). Stěžovatel uvádí shodnou argumentaci jako v podané žalobě.
[5] Má za to, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav a žalovaný tak nesprávně dospěl k závěru,
že stěžovatel nesplňuje podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany dle zákona
o azylu, zejména humanitárního azylu či alespoň doplňkové ochrany.
[6] Tento závěr krajský soud pouze aproboval, neboť se stejně jako žalovaný
nepřezkoumatelným způsobem vypořádal se skutečností, že stěžovateli hrozí v případě návratu
do Vietnamu vážná újma ze strany soukromých osob (věřitelů) a zároveň se obává,
že by se mu nedostalo včasné a důsledné ochrany ze strany vietnamských orgánů státní moci. Pro
přijetí této úvahy, že by vietnamské státní orgány stěžovateli poskytly dostatečnou ochranu,
by se žalovaný musel zabývat otázkou, jakou míru ochrany svým obyvatelům v podobných
situacích Vietnam poskytuje. Jelikož toto zhodnocení chybí, je učiněná úvaha o nenaplnění
podmínek pro udělení doplňkové ochrany nepřezkoumatelná, přičemž důkazní břemeno
ve správním řízení nesl žalovaný. Nadto krajský soud stejně jako žalovaný nedostatečně
odůvodnil úvahu, na základě které nebyl stěžovateli udělen humanitární azyl. Stěžovatel není
schopen se ve Vietnamu uživit, potažmo splácet dluh, čímž jsou naplněny podmínky po udělení
humanitárního azylu, které žalovaný nesprávně posoudil. Z výše uvedených důvodů považuje
stěžovatel rozhodnutí žalovaného za nezákonné a nepřezkoumatelné stejně jako rozsudek
krajského soudu, a proto navrhuje zrušení tohoto rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
[7] Žalovaný pokládá námitky stěžovatele za nedůvodné, neboť stěžovatelem tvrzené
skutečnosti, pro které by mu měla být udělena mezinárodní ochrana, nejsou azylově relevantní.
K veškerým námitkám stěžovatele se ve svém rozhodnutí dostatečně a vyčerpávajícím způsobem
již vyjádřil, odkazuje na obsah správního spisu i rozsudek krajského soudu, se kterým se plně
ztotožňuje, a proto navrhuje odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně zamítnutí
pro její nedůvodnost.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Vzhledem k tomu, že projednávaná věc je věcí mezinárodní ochrany, v souladu s § 104a
s. ř. s. se zdejší soud zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní
soud v této souvislosti předně poznamenává, že usnesení, jímž kasační stížnost pro nepřijatelnost
odmítá, nemusí být dle § 104a odst. 3 s. ř. s. odůvodněno, přesto však uvádí následující.
9 Azs 154/2018 - 37
pokračování

[9] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006
Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících
typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního
postavení stěžovatele.
[10] Nejvyšší správní soud neshledal, že by v nyní projednávané věci byl dán některý z důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem
podstatně vlastní zájmy stěžovatele nepřesahuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které
by dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou
řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikaturnímu odklonu. Nejvyšší
správní soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování
ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo
procesního práva.
[11] Předně se kasační soud zaměřil na stěžovatelem tvrzenou nepřezkoumatelnost úvahy
žalovaného, na základě které stěžovateli nebyla udělena doplňková ochrana dle § 14a zákona
o azylu. Stěžovatel tvrdil hrozbu pronásledování věřiteli v zemi jeho původu, před kterým jej
vietnamské orgány státní správy nedostatečně ochrání. Žalovaný stejně jako krajský soud v této
souvislosti uzavřel, že nejde o azylově relevantní skutečnost, s čímž se zdejší soud ztotožňuje.
Sám stěžovatel totiž v průběhu správního řízení uvedl, že by se před mstou věřitelů mohl obrátit
na tamní policii, není si však jistý, zda by mu pomohla. Z jeho tvrzení vyplynulo, že o pomoc
příslušné vietnamské orgány nepožádal a tedy nelze tvrdit, že by mu ochrana nebyla
odpovídajícím způsobem poskytnuta, a proto by mu měla být poskytnuta ochrana mezinárodní
(viz usnesení NSS ze dne 8. 6. 2017, č. j. 9 Azs 66/2017 - 28). Zjišťování a dokazování
žalovaného ve správním řízení, nakolik je občanům Vietnamu poskytována ochrana tamními
orgány státní či místní správy v obdobných věcech, nemá v případě stěžovatele význam, neboť
tamní orgány o pomoc ani nepožádal. Kasační námitka nepřezkoumatelnosti je nedůvodná,
úvaha žalovaného je naopak plně přezkoumatelná a souladná s judikaturou zdejšího soudu.
[12] Dále se kasační soud zaměřil na to, zda byl ve věci stěžovatele dostatečně zjištěn skutkový
stav. Vzhledem k tomu, že námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu ve správním řízení
je pouze obecná, zůstane i obecné posouzení zdejšího soudu. Ve správním spise jsou založeny
žádost, protokol k žádosti i přepis pohovoru vedeného se stěžovatelem, ze kterého jednoznačně
plyne snaha stěžovatele o legalizaci pobytu na území České republiky v ryze ekonomickém
kontextu. Stěžovatel uvádí, že jiné než ekonomické důvody jej k opuštění vlasti nevedly. Tato
skutečnost však rovněž není dle ustálené judikatury zdejšího soudu azylově relevantní
a nepostačuje pro poskytnutí jakékoliv formy mezinárodní ochrany včetně humanitárního azylu
dle § 14 zákona o azylu (viz rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54). Vzhledem
k tomu, že kromě výše uvedených obav z nedostatečné ochrany před věřiteli v zemi původu
a obav ekonomických stěžovatel žádné další důvody pro udělení mezinárodní ochrany neuvedl,
nebylo na žalovaném, aby je jakkoliv doplňoval nebo domýšlel. Správní řízení o udělení
mezinárodní ochrany je řízením na žádost, ve kterém se uplatní zásada dispoziční, přičemž
důkazní břemeno leží na správních orgánech, ovšem toliko stran skutečností, které účastníci
tvrdí, včetně bezpečnostní, politické i lidskoprávní situace v zemi původu. Tomuto žalovaný plně
dostál, a proto je námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu naprosto nedůvodná.
9 Azs 154/2018

Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro
nepřijatelnost.
V. Náklady řízení
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s § 120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[14] Ustanovený zástupce učinil v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden úkon právní
služby, kterým je písemné podání ve věci samé - podání kasační stížnosti [§ 11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále
jen „advokátní tarif“)]. Za jeden úkon právní služby zástupci náleží mimosmluvní odměna ve výši
3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu], a dále 300 Kč
paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celková výše odměny
ustanoveného zástupce tak činí 3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2018

JUDr. Radan Malík
předseda senátu
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/