Vyhledávaní

2 Azs 7/2018 - 17 dokument judikát

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: R. K., zastoupený Mgr.
Michalem Poupě, advokátem se sídlem Konviktská 24, Praha 1, proti žalované: Policie ČR,
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované
ze dne 21. 9. 2017, č. j. CPR-10102-4/ČJ-2017-930310-C232, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2017, č. j. 4 A 111/2017 – 25,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2017, č. j. 4 A 111/2017 – 25,
s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení nadepsaného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2017, č. j. CPR-10102-4/ČJ-2017-930310-C232; tímto
rozhodnutím žalovaný zamítl jako nepřípustné odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Policie ČR,
Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly,
pátrání a eskort ze dne 10. 3. 2017, č. j. KRPA-87494-17/ČJ-2017-000022-ZAM, ve věci
správního vyhoštění.

[2] Městský soud předně upozornil, že stěžovateli bylo tlumočeno do jeho mateřského
jazyka, proto není důvodná námitka, že neporozuměl jednání správního orgánu. Ze spisu plyne,
že stěžovatel byl dotazován na podmínky zaměstnání, při kterém byl kontrolován. Byl rovněž
poučen, že je třeba, aby měl povolení k vykonávání zaměstnání na území ČR. Stěžovatel
odpovídal na kladené otázky, uvedl, za jakých podmínek práci vykonává, i to, že žádné povolení
k výkonu zaměstnání nemá. Městský soud rovněž nepovažoval za nestandardní, že řízení
o správním vyhoštění proběhlo v řádu hodin. Jednání o správním vyhoštění bylo sice rychlé
a pro stěžovatele pochopitelně stresující, avšak i za této situace nelze přisvědčit tomu, že by byl
stěžovatel jakýmkoli způsobem správním orgánem nucen práva na odvolání se vzdát; navíc
údajný nátlak správního orgánu žádným způsobem nekonkretizoval. V předloženém prohlášení
2 Azs 7/2018

o vzdání se práva na odvolání byl stěžovatel poučen o důsledcích tohoto kroku. Soud pak vyšel
z toho, že stěžovatel je dospělá svéprávná osoba, takže jeho úkony, které v rámci řízení před
správním orgánem učinil, lze považovat za úkony právně účinné. Stěžovatel v podané žalobě
vznesl i námitky proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o správním vyhoštění, avšak soud
se jimi nezabýval, neboť přezkoumával pouze rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodováno
o nepřípustnosti podaného odvolání. Jeho úkolem v projednávané věci bylo toliko posoudit,
zda žalovaný postupoval v souladu se správním řádem, když odvolání vyhodnotil jako
nepřípustné v důsledku vzdání se práva na jeho podání.

[3] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s“.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/