Vyhledávaní

9 As 159/2018 - 55 dokument judikatura

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně:
UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupená JUDr. Emilem
Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, v řízení o kasačních
stížnostech žalovaného a žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
15. 3. 2018, č. j. 22 A 175/2016 – 50, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,

t a k t o :

Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Podanými kasačními stížnostmi se žalovaný i žalobkyně domáhají zrušení rozsudku
Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 15. 3. 2018, č. j. 22 A 175/2016 – 50,
kterým byla vyslovena nicotnost rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2016,
č. j. MSK 102173/2016, a jemu předcházejícího rozhodnutí Magistrátu města Ostravy (dále jen
„správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 7. 2016, č. j. SMO/256780/16/Vnitř./Bar, a to z důvodu
nedostatku věcné příslušnosti správního orgánu. Žalovaný svým rozhodnutím zamítl odvolání
žalobkyně a potvrdil uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým bylo v řízení
o určení právního vztahu dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnuto k žádosti
žalobkyně o tom, že mezi žalobkyní a PaedDr. M. W. vznikl právní vztah zakládající práva
a povinnosti (konkrétně povinnost žalobkyně zajistit dodávku vody do určeného bytu). Tento
právní vztah vznikl z rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne
19. 5. 2008, č. j. MOP 22726/2008, následně potvrzeného rozhodnutím správního orgánu
prvního stupně ze dne 12. 8. 2008, č. j. Vnitř./R-10/08/2/Nyk. Úřad městského obvodu
Moravská Ostrava a Přívoz vyhověl rozhodnutím č. j. MOP 22726/2008 žádosti PaedDr. M. W.
(nájemkyně bytu v domě vlastněném žalobkyní) o poskytnutí ochrany podle § 5 tehdy účinného
občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) a nařídil žalobkyni obnovit nepřetržitou dodávku
vody do bytu.

[2] Žalovaný současně s kasační stížností (ze dne 7. 5. 2018) podal návrh na přiznání jejího
odkladného účinku. Na výzvu Nejvyššího správního soudu jej odůvodnil tím, že vyslovení
nicotnosti má závažnější důsledky, než jak je tomu v případě „pouhého“ zrušení správního
rozhodnutí. V rámci předchozího soudního řízení (žalovaný má patrně na mysli řízení ukončené
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2016, č. j. 4 As 62/2016 – 18, jímž byla
zamítnuta kasační stížnost žalovaného – pozn. soudu) nebylo uvedeno, že by se měl žalovaný
9 As 159/2018

zabývat svou kompetencí ve věci samé, a to přesto, že v tehdejším řízení tuto otázku vznesl. Tuto
otázku shledal Nejvyšší správní soud jako právně bezvýznamnou. Z toho je zřejmé, že otázka
věcné příslušnosti je v daném případě nejasná a komplikovaná, v předešlém řízení se s ní soudy
důsledně nevyrovnaly. Na celou věc lze pohlížet tak, že v projednávaném případě byly vydány
rozsudky, které si do určité míry odporují. Tento stav není žádoucí a lze v něm spatřovat
nenahraditelnou újmu. Pokud Nejvyšší správní soud nepřizná kasační stížnosti žalovaného
odkladný účinek, bude správní orgán prvního stupně nucen postoupit žádost žalobkyně jinému
(krajským soudem nedefinovanému) orgánu veřejné moci. Tím by mohlo dojít k tomu, že žádost
bude opětovně posuzovat věcně nepříslušný orgán, a to s ohledem na zásadní změnu v oblasti
soukromého práva (nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dokud nebude
problematika věcné příslušnosti vyjasněna, neměly by se v této věci činit další úkony. Napadený
rozsudek krajského soudu je překvapivý a porušuje princip předvídatelnosti rozhodování soudů.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/