Vyhledávaní

9 As 193/2018 - 33 dokument judikát

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Rychlého právní věci žalobce: M. K.,
zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2016, č. j. JMK 151547/2016, sp. zn. S-JMK
128606/2016/ODOS/Př, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 17. 5. 2018, č. j. 62 A 232/2016 - 33,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci

[1] Magistrát města Brna (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 6. 5. 2016,
č. j. ODSČ-32058/16-43, rozhodl o tom, že žalobce se dopustil správního deliktu podle § 125f
odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), tím, že jako
provozovatel vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užití vozidla bylo
dodrženo pravidlo uvedené v § 39 odst. 5 zákona o silničním provozu. Porušená povinnost
spočívala v neoprávněném zastavení či stání na pozemní komunikaci X v Brně dne 25. 2. 2015
v 12:17 hod. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady
řízení ve výši 1 000 Kč. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání,
které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 10. 2016, č. j. JMK 151547/2016, podle § 92 odst. 1
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
jako opožděné zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou však
Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) zamítl. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se podanou
kasační stížností domáhá zrušení rozsudku krajského soudu s tím, že navrhuje vrácení věci
tomuto soudu k dalšímu řízení.

[2] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost svými námitkami směřuje do odvolacího řízení
toliko v procesní rovině, je nezbytné v tomto směru provést rekapitulaci. Rozhodnutí správního
9 As 193/2018

orgánu I. stupně bylo stěžovateli doručeno dne 11. 5. 2016. Dne 29. 6. 2016 bylo správnímu
orgánu I. stupně doručeno odvolání stěžovatele. Na obálce, kterou bylo odvolání doručeno,
se nachází slovenská známka v hodnotě 0,80 EUR a dva otisky razítka s následujícími údaji:
„810 00 BRATISLAVA 1; 23. 5. 2016; 58“ a „655 02 BRNO 02; 28.06.16-20; 1“. K dotazu
správního orgánu I. stupně sdělila dne 13. 7. 2016 pracovnice společnosti SLOVENSKA
POSTA, a. s. (dále jen „slovenská pošta“), že: „Podla zaznamu pridelenych dennych peciatok
na jednotlivych pracoviskach sme zistili, ze denna peciatka s rozlisovacim znamienkom "58" sa na poste
Bratislava 1 nepouziva. Odtlacok napodobeniny dennej peciatky ktorou mala byt udajne opeciatkovana zasielka
dna 23.05.2016, nesplna parametre bezne pouzivanych dennich peciatok.“ Správní orgán I. stupně požádal
prostřednictvím reklamace ze dne 14. 7. 2016 Českou poštu, s. p. (dále jen „česká pošta“)
o prověření způsobu doručování, tj. zda byla zásilka podána v Bratislavě dne 23. 5. 2016
nebo v Brně dne 28. 6. 2016. Dne 9. 8. 2016 obdržel správní orgán I. stupně zprávu ze šetření.
Ta uvádí, že k otisku denního razítka s legendou pošty Bratislava 1 není možné poskytnout
jakékoliv informace. Dle zprávy se lze domnívat, že obálka byla nejprve oražena razítkem
slovenské pošty a až následně byla dolepena poštovní známka. V opačném případě by byla
poštovní známka znehodnocena otiskem razítka a během poštovní přepravy k adresátovi
by se nemohlo stát, aby byla zásilka opětovně oražena jakýmkoliv otiskem dalšího denního
razítka. Denní razítko s legendou pošty Brno pochází ze stroje CFC, kterým jsou oráženy zásilky
vybrané z poštovních schránek města Brna a zásilky z vybraných pošt, které byly přijaty
u přepážky, příp. vybrané z poštovní schránky dané pošty. Zpráva je uzavřena konstatováním,
že je více než pravděpodobné, že zásilka byla dána do poštovní přepravy až na území České
republiky (vhozena do schránky a následným zpracováním strojově přeražena). Dne 15. 8. 2016
bylo odvolání stěžovatele postoupeno žalovanému, který jej žalobou napadeným rozhodnutím
shledal jako opožděné a dle § 92 odst. 1 správního řádu je zamítl.

[3] V podané žalobě stěžovatel namítal, že z rozhodnutí žalovaného nelze seznat, z jakého
podkladu dovodil opožděnost podání. Dle razítka slovenské pošty byla zásilka podána dne
23. 5. 2016. Z vyjádření slovenské pošty nelze dovodit, že datum podání je až 28. 6. 2016.
Vyplývá z něj pouze to, že na obálce nebyl standardní otisk razítka, což nevylučuje, že zásilka byla
toho dne podána. Dle stěžovatele se musí jednat o interní chybu slovenské pošty. To, že byla
zásilka předána k přepravě na území Slovenska, prokazuje slovenská poštovní známka. Lze
ji rovněž prokázat svědeckou výpovědí podatele. Je zřejmé, že zásilka se do dispozice české pošty
nedostala výběrem poštovní schránky, ale doručováním ze zahraničí. Správní orgány datum
podání dle slovenského razítka účinně nezpochybnily. Otisk razítka české pošty je podle
stěžovatele nečitelný. S ohledem na vzniklé pochybnosti by se lhůta měla považovat
za zachovanou.

[4] Krajský soud vypořádal žalobní námitky následovně. Z rozhodnutí žalovaného jasně
plyne, proč nepřihlédl k podacímu razítku slovenské pošty ze dne 23. 5. 2016 a dospěl k závěru
o opožděnosti odvolání. V odůvodnění rozhodnutí jsou popsána skutková zjištění z komunikace
se slovenskou poštou. Žalovaný dle krajského soudu postupoval zákonně a věcně správně,
jestliže k razítku slovenské pošty nepřihlédl a zohlednil v rámci posuzování včasnosti odvolání
pouze razítko české pošty. Podání odvolání na Slovensku dne 23. 5. 2016 je zpochybněno
sdělením slovenské pošty, neboť nejde o otisk razítka používaného slovenskou poštou. Nemůže
proto prokazovat okamžik předání odvolání k poštovní přepravě. Pro úvahy o okamžiku podání
odvolání bylo rozhodné pouze denní poštovní razítko české pošty. Nadto stěžovatel nepřinesl
žádnou srozumitelnou konstrukci ohledně osudu přepravy podání. S ohledem na provedené
důkazy má soud za to, že pokus o zatemnění skutečného osudu přepravy podání (odvolání) může
být součástí obvyklejší procesní strategie téhož zástupce v průběhu různých správních řízení.
Soudu je z rozhodovací činnosti známo, že zmocněnec stěžovatele ve správních řízeních využívá
účelových procesních obstrukcí, a to včetně zasílání podání formou obyčejné zásilky.

9 As 193/2018 - 34
pokračování


II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[5] Včas podanou kasační stížností, včetně jejího doplnění, se stěžovatel domáhá zrušení výše
uvedeného rozsudku krajského soudu z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“).

[6] Dle stěžovatele krajský soud aproboval nepřezkoumatelné rozhodnutí žalovaného. Není
z něj patrné, proč žalovaný dospěl ke zjištění, že odvolání bylo podáno dne 28. 6. 2016. Žalovaný
pouze neurčitě odkázal na spisový materiál, což není z hlediska nároků kladených judikaturou
na odůvodnění rozhodnutí dostatečné.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/