Vyhledávaní

9 As 277/2017 - 28 dokument judikát

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: RECYDO
ULEHLA, s.r.o., se sídlem Moravanská 263/87, Brno, zast. Mgr. Radovanem Dospělem,
advokátem se sídlem Marešova 305/14, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního
prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 6. 2013, č. j. 855/560/13, 31128/ENV/13, sp. zn. OH/10/2013, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 6 A 158/2013 - 52,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí
žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný změnil ve výroku rozhodnutí České inspekce životního
prostředí, Oblastního inspektorátu Brno ze dne 29. 3. 2013,
č. j. ČIŽP/47/OOH/SR01/1211519.004/13/BJJ (dále také „prvostupňové rozhodnutí“),
a to ve výši uložené sankce na částku 150 000 Kč.

[2] Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 300 000 Kč
za správní delikty dle § 66 odst. 3 písm. e) a § 66 odst. 2 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb.,
o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále
jen „zákon o odpadech“) a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

[3] Dle výroku 1. prvostupňového rozhodnutí stěžovatelka provozovala zařízení schválené
rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále jen „KÚ JMK“) ze dne 12. 11. 2009,
č. j. JMK 29459/2009 jako „Stacionární zařízení ke sběru a k využívání odpadu“ s umístěním
zařízení ul. Tovární 1, 643 00 Brno, na pozemku p. č. 1893/135 k.ú. Chrlice (okres Brno-město)
v rozporu s provozním řádem schváleným tímto rozhodnutím. Konkrétně byl porušen bod 5.1
provozního řádu, kterým bylo stanoveno „Okamžité množství shromažďovaného odpadu: max
9 As 277/2017

9 000 t“. Dle zjištění inspekce bylo k 31. 12. 2001 v zařízení shromážděno 12 047,38 tun odpadů,
kategorie ostatní a k srpnu 2012 bylo v zařízení shromážděno 21 944,64 tun odpadů, kategorie
ostatní. V obou případech bylo překročeno povolené okamžité množství shromažďovaného
odpadu. Stěžovatelka neprovozovala zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů v souladu s jeho
schváleným provozním řádem, čímž porušila § 18 odst. 1 písm. e) zákona o odpadech a dopustila
se správního deliktu dle § 66 odst. 3 písm. e) téhož zákona (dále též „správní delikt č. 1“).

[4] Dle výroku 2. prvostupňového rozhodnutí v hlášení o produkci a nakládání s odpady
za rok 2011 zaslaném za zařízení schválené Rozhodnutím KÚ JMK ze dne ze dne 12. 11. 2009,
č. j. JMK 29459/2009 jako „Stacionární zařízení ke sběru a k využívání odpadu“ s umístěním
zařízení ul. Tovární 1, 643 00 Brno, na pozemku p. č. 1893/135 k.ú. Chrlice (okres Brno-město)
neuvedla, že v zařízení byly k 31. 12. 2011 skladovány odpady. Z předložené průběžné evidence
odpadů za rok 2011 vyplývá, že do zařízení bylo přijato v roce 2011 celkem 16 854,39 tuny
odpadu. Jako recykláž nebo odpad kat. č. 17 09 04 směsné stavební a demoliční odpady
neuvedené pod čísly 17 09 01, 17 09 02 a 17 09 03 a odpad kat. č. 17 05 04 zemina a kamení
neuvedené pod číslem 17 05 03 bylo uvedeno pouze 4 807,01 tun odpadu. Rozdíl 12047, 38 tun
odpadu zůstal k 31. 12. 2011 v zařízení. Tento odpad, jako zůstatek na skladu, nebyl uveden
v hlášení o produkci a nakládání s odpady za rok 2011. Stěžovatelka jako oprávněná osoba
nezaslala pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi
za rok 2011, čímž porušila § 39 odst. 2 zákona o odpadech a dopustila se správního deliktu dle
§ 66 odst. 2 písm. a) téhož zákona (dále též „správní delikt č. 2“).

I. Vymezení věci
[5] Městský soud měl za to, že stěžovatelce bylo prokázáno, že jednala v rozporu s § 18 odst.
1 písm. e) zákona o odpadech a naplnila tak skutkovou podstatu správního deliktu č. 1
vymezeného v § 66 odst. 3 písm. e) zákona o odpadech, když k 31. 12. 2011 bylo v zařízení
shromážděno 12 047,38 tun odpadů, kategorie ostatní a k srpnu 2012 bylo v zařízení 21 944,64
tun odpadů, kategorie ostatní.

[6] Podle Provozního řádu stacionárního zařízení pro sběr a využívání odpadu (dále jen
„provozní řád“), který byl vypracován v souladu s požadavky přílohy č. 1 vyhlášky Ministerstva
životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a schválen
rozhodnutím KÚ JMK ze dne 12. 11. 2009, č. j. JMK 29459/2009, bylo pro zařízení stěžovatelky
okamžité množství shromažďovaného odpadu stanoveno na maximálně 9 000 t. Na základě
místního šetření ze dne 22. 8. 2012 v dílčím protokolu
č. j. ČIŽP/47/OOH/1211519.001/12/BZP, inspektoři ČIŽP popsali, jaký odpad a kde
se v různých částech areálu nacházel, tento stav zachytili i v přiložené fotodokumentaci.
V protokolu o kontrolním zjištění ze dne 20. 9. 2012, č. j. ČIŽP/47/00H/1211519.002/12/BZP,
bylo v části popisu zjištěných skutečností na základě tabulkových vzorců a odhadnuté hustoty
uložených odpadů uvedeno, že největší hromada odpadů zjištěná v areálu stěžovatelky dne
22. 8. 2012 o rozměrech 80m x 40m a výšce cca 25m (obrázky 6 – 10 přiložené
fotodokumentace) obsahovala cca 31 416 tun odpadu, tj. 3,5 násobek maximální povolené
kapacity zařízení stěžovatelky. ČIŽP tento výpočet provedla proto, že ani při jedné z obou
kontrol provedených ke dni 22. 8. 2012 a 20. 9. 2012 stěžovatelka nepředložila informaci
o množství odpadů skladovaných v areálu ke dni kontroly.

[7] Dne 10. 10. 2012 obdržela ČIŽP celkové přehledy odpadů za rok 2011 a k srpnu roku
2012. Z přehledu vyplývalo, že v roce 2011 (k 31. 12. 2011) bylo do zařízení podle průběžné
evidence kontrolované osoby přijato 16 854,39 tun odpadů. Odvezeno bylo celkem 4 807,01 tun
recyklátu, odpadu a zeminy. V zařízení tedy bylo k 31. 12. 2011 shromážděno 12 047,38 tun
odpadů. Z celkového přehledu odpadů k srpnu 2012 vyplynulo, že v zařízení bylo v dané době
shromážděno 21 944,64 tun odpadů (viz oznámení o zahájení správního řízení spojené
9 As 277/2017 - 29
pokračování

s usnesením o lhůtě pro vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 18. 1. 2013,
č. j. ČIŽP/47/OOH/SR10/1211519.001/13/BJJ).

[8] V průběhu celého správního řízení, tj. včetně odvolacího, stěžovatelka uváděla,
že inspektoři ČIŽP zaměnili odpad v areálu s recyklátem, což se snažila doložit kupními
smlouvami uzavřenými mezi ní a společnostmi DSL servis s.r.o., Motor-sport klub Vážanský
Žleb v AČR, TMT Transport s.r.o., jako sběrateli recyklátu. Tyto kupní smlouvy byly uzavřeny
v průběhu let 2009 - 2012, ale není z nich seznatelné, jakého množství recyklátu se smlouvy
týkaly, popř. zda na jejich základě a v jakém časovém období bylo plněno. V dalším vyjádření
ze dne 19. 2. 2013 předložila kopie faktur a dokladů příjemek recyklátu přebírající společností
TMT Transport s.r.o., za rok 2012, které ČIŽP akceptovala jako snahu stěžovatelky provést
nápravné opatření na zlepšení stavu kontrolovaného zařízení, neboť na základě kontroly na místě
provedené dne 22. 8. 2012 a celkových přehledů za rok 2011 a k srpnu r. 2012 dospěla k závěru,
že povolená kapacita zařízení byla v daných obdobích fakticky několikanásobně překročena
a stěžovatelka provozovala zařízení v rozporu se schváleným provozním řádem.

[9] Stěžovatelka neprokázala oprávněnost svého tvrzení, že v zařízení se v době kontroly
nacházel zejména recyklát, jehož množství není provozním řádem nijak omezeno. Z pořízené
fotodokumentace je složení materiálu nacházejícího se v jednotlivých hromadách seznatelné
a závěr o tom, že se nejedná o recyklát, má v této fotodokumentaci jednoznačnou oporu. Pokud
se jedná o množství umístěného odpadu, pak městský soud plně odkazuje na odůvodnění
žalovaného. Pro daný závěr byly rozhodující údaje uváděné samotnou stěžovatelkou
v předložených evidencích. Z porovnání údajů tam uvedených jednoznačně vyplývalo,
že povolené množství uloženého odpadu bylo několikanásobně překročeno, neboť recykláž,
případně jiné komodity vyvážené ze zařízení, byly ve svém objemu pouhým zlomkem
naváženého odpadu. Stěžovatelka žádným způsobem nezpochybnila důkazními prostředky
předloženými v průběhu správního řízení skutková zjištění inspektorů ČIŽP ohledně správního
deliktu č. 1 učiněná již v průběhu kontroly zahájené dne 22. 8. 2012 kontrolou na místě.

[10] Vzhledem k tomu, že dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona o odpadech je provozovatel
zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů povinen provozovat zařízení ke sběru nebo výkupu
odpadů v souladu s jeho schváleným provozním řádem, je v § 66 odst. 3 písm. e) téhož zákona
postihováno jednání, které spočívá v ohrožení zákonem chráněného zájmu, tj. v porušení
povinnosti stanovené v § 18 odst. 1 písm. e) téhož zákona, aniž by k poškození životního
prostředí muselo fakticky dojít. Již sama podstata správního deliktu vyjadřuje ochranu před
možným ohrožením životního prostředí. Znakem skutkové podstaty ohrožovacího deliktu není
nutně účinek protiprávního jednání v podobě škodlivého následku, tj. v tomto případě poškození
životního prostředí. Ostatně v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že nebylo při
kontrole zjištěno, že by k poškození životního prostředí došlo.

[11] ČIŽP již před zahájením kontroly zjistila, že stěžovatelka v hlášení o produkci a nakládání
s odpady za rok 2011 neuvedla, že v zařízení byly k 31. 12. 2011 skladovány odpady, přičemž
z následně předložené průběžné evidence odpadů za rok 2011 vyplývalo, že se v zařízení musel
k 31. 12. 2011 odpad nacházet. Tímto stěžovatelka porušila svou povinnost dle § 39
odst. 2 zákona o odpadech podávat pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů
a způsobech nakládání s nimi příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.
Správní delikt č. 2 byl rovněž prokázán a i v tomto případě se jednalo o ohrožovací delikt. Skutek
je popsán ve výroku dostatečně určitě.

[12] Z napadeného rozhodnutí zcela jasně vyplývá, jakými úvahami se správní orgán řídil při
stanovení výše pokuty. Za spáchání správního deliktu lze dle § 66 odst. 3 písm. e) zákona
o odpadech uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl,
9 As 277/2017

že vzal v úvahu hospodářské výsledky za rok 2010 a 2011 a pokutu přiměřeně snížil.
Z odůvodnění vyplývají i další polehčující okolnosti, ke kterým bylo správními orgány
přihlédnuto. Zjištěné porušení nemělo za následek poškození životního prostředí; došlo pouze
k jeho ohrožení a stěžovatelka již v průběhu správního řízení vyvíjela činnost k nápravě
závadného stavu. Na druhou stranu správní orgán dle názoru soudu oprávněně vzal v potaz
okolnost, že stěžovatelka získala za umožnění navést odpad do zařízení finanční prostředky.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/