Vyhledávaní

9 Azs 213/2018 - 22 dokument judikát

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: N. T. T.
T., zast. zákonným zástupcem (otcem) N. T. Ch. a zákonnou zástupkyní (matkou) M. T. P.,
zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému:
Ministr zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 5/101, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 11. 2017, č. j. 119635/2017-OPL, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2018,
č. j. 50 A 77/2017 - 31,

t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2018,
č. j. 50 A 77/2017 - 31, s e z r u š u j e.

II. Rozhodnutí Ministra zahraničních věcí ze dne 24. 11. 2017, č. j. 119635/2017-OPL,
s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 24 456 Kč
k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Marka Sedláka, advokáta se sídlem Příkop 834/8, Brno,
do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci

[1] Projednávaná věc se týká žádosti nezletilé žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), za kterou
jednají její zákonní zástupci, o upuštění od osobního podání žádosti o vydání povolení
k dlouhodobému pobytu dle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“). Zákonní zástupci v žádosti poukazovali na to, že se opakovaně pokoušeli
o registraci v systému Visapoint za účelem podání žádosti o dlouhodobý pobyt z důvodu sloučení
rodiny, avšak bez úspěchu, neboť systém nenabízel žádné volné termíny. Nelze se spoléhat na to,
že se jim v budoucnu registrace termínu podaří. Dále zákonní zástupci uvedli, že se nacházejí
na základě platných pobytových oprávnění na území České republiky a cesta jednoho z nich
do Vietnamu pouze za účelem osobního podání žádosti o dlouhodobý pobyt jejich dcery by pro
ně byla velice časově a finančně náročná.

9 Azs 213/2018

[2] Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále rovněž „zastupitelský úřad“) rozhodnutím
ze dne 27. 9. 2017, č. j. 2951/2017-HANOI-b, žádost stěžovatelky zamítlo. Proti jeho rozhodnutí
podala stěžovatelka rozklad, který žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl. Napadeným
rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) pak byla
zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného.

[3] Dle krajského soudu nelze z judikatury ani z důvodové zprávy k zákonu č. 427/2010 Sb.,
kterým byl zakotven § 169 odst. 14 zákona o pobytu cizinců, dovodit, že by byly správní orgány
povinny žádosti o upuštění od osobního podání vyhovět. Požadavek na osobní podání žádosti
byl zaveden proto, aby byla eliminována podání zasílaná poštou či elektronicky, a zastupitelskému
úřadu, který zná místní podmínky, bylo umožněno posoudit předložené doklady a důvody
uváděné v žádostech. Nejedná se tedy o formalistický, bezobsažný či bezúčelný úkon, jehož
jediným cílem by bylo donutit žadatele či jeho zákonné zástupce, aby absolvovali cestu
na zastupitelský úřad do země původu žadatele a zde toliko podali žádost. Je na uvážení
zastupitelského úřadu, zda jsou v daném případě dány důvody pro upuštění od požadavku
osobního podání. Tyto důvody musí žadatel tvrdit a prokázat. K upuštění se přistupuje pouze
ve výjimečných případech. Pokud by úřad v každém případě bez dalšího upouštěl od povinnosti
žadatelů osobně žádost podat, stal by se § 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců obsoletním.
Takový postup však s ohledem na bezpečnostní politiku státu nelze považovat za legitimní.

[4] Skutečnost, že zákonní zástupci stěžovatelky žijí v České republice, krajský soud neshledal
jako dostatečný důvod pro upuštění od osobního podání žádosti na zastupitelském úřadu. Pojem
„velká vzdálenost“, užitý v důvodové zprávě, je třeba posuzovat ve vztahu k rozlehlosti daného
státu, potažmo aktuálním možnostem dopravní dostupnosti určitých lokalit. Zahrnuje situace,
kdy žadatel žije na území státu, kde příslušný zastupitelský úřad sídlí, a není prakticky schopen
se na daný úřad dostavit. O takovou situaci se zde nejednalo. Není pravdou, že správní orgán
vyslovil požadavek, aby rodiče stěžovatelky cestovali do Vietnamu pouze kvůli předání formuláře.
Jestliže stěžovatelka byla svými zákonnými zástupci svěřena do péče pověřené osoby, mohla tato
osoba podat žádost namísto rodičů. Zastupitelský úřad takové žádosti běžně přijímá a tento
postup byl aprobován i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016,
č. j. 6 Azs 25/2016 - 34.

[5] Krajský soud rovněž poukázal na to, že zákonný zástupce stěžovatelky využil pro podání
žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, se kterou spojil žádost o upuštění od osobního
podání, termín registrovaný v systému Visapoint pro podání žádosti o krátkodobé schengenské
vízum. Cílem aktuální zákonné úpravy je eliminace obdobných způsobů obcházení zákona.

[6] Nedůvodná je rovněž námitka finanční náročnosti cesty do Vietnamu, neboť zůstatek
na účtu zákonného zástupce činil 180 000 Kč a stěžovatelka neuvedla, jaké finanční možnosti její
zákonní zástupci mají a finanční situaci neprokázala např. podnikatelskými výsledky otce
či uvedením, zda její zákonní zástupci vlastní nějaký movitý či nemovitý majetek. Jakkoliv je cesta
do Vietnamu náročná, zákonní zástupci jsou v produktivním věku a netvrdili, že by někdo z nich
trpěl závažnou nemocí či měl jiné zdravotní potíže, bránící mu v absolvování cesty. Navíc stačí,
aby žádost podal pouze jeden z nich, přičemž výdělečně činným je na území ČR pouze otec.
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody
podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

[8] Namítá, že zakotvení požadavku na osobní podání žádosti směřovalo vůči žadatelům,
kteří nelegálně pobývali v České republice a snažili se dosáhnout legalizace svého pobytu, aniž
9 Azs 213/2018 - 23
pokračování

by opustili její území. Takový cíl odpovídá požadavkům směrnice Rady 2003/86/ES ze dne
22. 9. 2003, o právu na sloučení rodiny. Smyslem zákonné úpravy není, aby zákonní zástupci
právně nezpůsobilého žadatele, kteří žijí v České republice legálně, byli nuceni kvůli podání
žádosti letět do Vietnamu. Stěžovatelka zdůrazňuje, že se od podání žádosti až dodnes zdržuje
ve Vietnamu.

[9] Argument, že osobní podání žádosti umožní zastupitelskému úřadu, který zná místní
podmínky, posoudit předložené doklady, je irelevantní. Tomuto posouzení nemůže bránit to,
že žádost a doklady předloží zastupitelskému úřadu jiná osoba než zákonný zástupce.
Zastupitelský úřad toliko zkoumá, zda žádost netrpí vadami, přičemž žadatel je povinen předložit
veškeré doklady bez ohledu na formu podání. Krajský soud navíc přisuzuje zastupitelskému
úřadu kompetence, které nemá (posuzování podmínek pro udělení povolení k dlouhodobému
pobytu). Kromě posouzení vad žádosti může zastupitelský úřad provést výslech či pohovor
se žadatelem. Pohovor však není prováděn automaticky s každým žadatelem. Nelze trvat
na osobní účasti zákonných zástupců jen proto, že by mohl být proveden jejich výslech. Tento
může v případě potřeby provést na území České republiky přímo Ministerstvo vnitra, které vede
řízení a rozhoduje o žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu.

[10] V rozsudku ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 Azs 77/2015 - 36, Nejvyšší správní soud uvedl,
že upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o pobyt je na správním uvážení
zastupitelského úřadu. Judikatura Nejvyššího správního soudu však doznala vývoje. V rozsudku
ze dne 25. 5. 2017, č. j. 10 Azs 97/2017 - 42, Nejvyšší správní soud potvrdil, že v určitých
situacích úřad od povinnosti osobního podání žádosti upustit musí. Taková situace
v projednávané věci nastala. Byť je požadavek osobního podání žádosti formálně v souladu
se zákonem, nesleduje v případě stěžovatelky žádný materiální cíl. Předložením písemného
prohlášení s ověřenými podpisy stěžovatelka unesla břemeno tvrzení i důkazní. Pracovníci
zastupitelského úřadu mají zkušenosti s cestováním mezi Českou republikou a Vietnamem,
měli tedy dostatek informací i zkušeností pro posouzení žádosti zákonných zástupců. Realizovat
nákladnou, dlouhou a fyzicky náročnou cestu do Vietnamu kvůli předání několika dokumentů
není přiměřené. Cena zpáteční letenky není zanedbatelná bez ohledu na příjmy či majetkovou
situaci zákonných zástupců.

[11] Stěžovatelce není jasná ani zmínka o bezpečnostní politice České republiky. Krajský soud
neuvedl, proč je bezpečnostní hledisko v daném případě relevantní.

[12] Praxe zastupitelského úřadu, který přijímá žádosti za nezletilé rovněž od osob pověřených
péčí o ně (z čehož vylučuje zástupce zmocněné pouze pro podání žádosti o pobytové oprávnění),
nemá žádnou oporu v zákoně. Žádné zákonné důvody neexistují ani pro postup rozlišující osobu
podatele. Navíc tato praxe znamená, že v případě podatelů, kteří pečují o nezletilého, úřad
akceptuje jako důvod pro upuštění od osobní přítomnosti zákonných zástupců při podání žádosti
jejich pobyt v České republice. Dopouští se tedy vzniku nedůvodných rozdílů při rozhodování
shodných či podobných případů. Poukaz krajského soudu na to, že tento postup aproboval
Nejvyšší správní soud, není správný, neboť rozsudek č. j. 6 Azs 25/2016 - 34, řešil situaci podání
žádosti dítěte na území České republiky, kdy oba rodiče žili ve Vietnamu.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/