Vyhledávaní

9 As 44/2017 - 35 dokument judikát

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y


Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: T. H.,
zast. JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti
žalovanému: Krajský pozemkový úřad pro Královéhradecký kraj - Pobočka Trutnov,
se sídlem Horská 5, Trutnov, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 12. 2015,
č. j. SPU 504162/2015, a ze dne 1. 7. 2015, č. j. SPU 295395/2015, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2017, č. j. 30 A 10/2016
– 92,

t a k t o :

I . Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta výrokem I. jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 14. 12. 2015, č. j. SPU 504162/2015. Výrokem II. byla odmítnuta dle § 46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2015, č. j. SPU
295395/2015 (dále jen „rozhodnutí o schválení návrhu KPÚ“). Výrokem III. bylo rozhodnuto,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[2] Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 12. 2015, č. j. SPU 504162/2015 bylo rozhodnuto
dle § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech
a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
9 As 44/2017

majetku, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“),
výrokem 1. o výměně nebo přechodu vlastnických práv k pozemkům tak, jak je uvedeno
v Příloze 1. tohoto rozhodnutí, výrokem 2. o zřízení nebo zrušení věcných břemen či jiných práv
k pozemkům blíže specifikovaných v tomto výroku a výrokem 3. o určení výše úhrady a lhůty
podle § 10 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách účastníků blíže specifikovaných v tomto
výroku (dále jen „rozhodnutí dle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách“).

[3] Rozhodnutím o schválení návrhu KPÚ bylo dle § 11 odst. 4 zákona o pozemkových
úpravách rozhodnuto, že návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. K. a navazujících
částech sousedícího k. ú. K. a k. ú. N., vypracovaný zhotovitelem - Sdružení firem Geodézie
Východní Čechy spol. s r. o., J. Purkyně 1174, 500 02 Hradec Králové (reprezentant sdružení) a
Agroprojekce Litomyšl, spol. s r. o., Rokycanova 114/IV, 566 01 Vysoké Mýto pod číslem
zakázky 052 60-12, panem J. Š., DiS., který je osobou úředně oprávněnou k projektování
pozemkových úprav, se schvaluje.

[4] Předmětem sporu jsou zejména otázky, zda se krajský soud dostatečně vypořádal
se základní argumentací stěžovatele a zda správně posoudil otázku ocenění pozemku p. č. X, k. ú.
K.

[5] Krajský soud se každou ze žalobních námitek mohl zabývat pouze v míře obecnosti
odpovídající míře obecnosti vznesené námitky. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního
rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Obsah
a kvalita žaloby předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 - 54, event. rozsudek ze dne 18. 7. 2013,
č. j. 9 Afs 35/2012 - 42). Žaloba obsahovala dvě žalobní námitky, přičemž druhá námitka byla dle
soudu vymezena stručně a nekonkrétně (k tomu v podrobnostech níže).

[6] V prvním žalobním důvodu stěžovatel uvedl, že mu nebylo doručeno rozhodnutí
o schválení návrhu KPÚ, v důsledku toho nenabylo právní moci a nemohlo být ani podkladem
pro vydání rozhodnutí dle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách. Této námitce krajský
soud nepřisvědčil. Ostatně ani stěžovatel na ni ve své replice k vyjádření žalovaného, ani při
jednání soudu, již důraz nekladl. Z vyjádření žalovaného bylo zřejmé, jak bylo doručeno
rozhodnutí o schválení návrhu KPÚ. Ze správního spisu soud zjistil, že se tato tvrzení
žalovaného zakládají na pravdě a v tomto způsobu doručování neshledal žádné pochybení.
Přisvědčil závěru žalovaného, že k doručení rozhodnutí došlo fikcí uplynutím úložní doby.
Krajský soud nepovažoval za nutné podrobněji se této otázce věnovat, protože za podstatnou
považoval jinou skutečnost.

[7] V soudním řízení bylo nepochybně prokázáno, a potvrdil to i stěžovatel při jednání
soudu, že byl s obsahem rozhodnutí o schválení návrhu KPÚ seznámen nejpozději v polovině
října 2015. Jak plyne z obsahu spisu a potvrdili to i účastníci, zástupce stěžovatele požádal
žalovaného o zaslání rozhodnutí dne 15. 10. 2015, ten mu následující den vyhověl. Stejně tak při
osobním jednání dne 19. 10. 2015 v sídle žalovaného za osobní účasti stěžovatele mu byly
předloženy všechny požadované materiály. Přestože tedy nejpozději v tuto dobu byl s obsahem
uvedeného rozhodnutí seznámen, nepodal proti němu ve lhůtě řádný opravný prostředek.
Dlužno podotknout, že žalovaný se před vydáním rozhodnutí dle § 11 odst. 8 zákona
o pozemkových úpravách z opatrnosti dotazoval stěžovatele, zda z jeho strany budou proti
rozhodnutí o schválení návrhu KPÚ činěny právní kroky. Teprve po oznámení, že tomu
tak nebude (a po uplynutí lhůty pro podání odvolání), přistoupil k vydání rozhodnutí dle
§ 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách.
9 As 44/2017 - 36
pokračování

[8] Krajský soud odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 17. 2. 2009,
č. j. 2 As 25/2007 – 118, č. 1838/2009 Sb. NSS, které přestože se týkalo opomenutého účastníka
ve vztahu ke správnímu řádu z roku 1967, bylo v řadě jeho právních závěrů aplikovatelné na
projednávaný případ. Je-li účastník řízení opomenut při oznámení rozhodnutí, nastane fikce
oznámení rozhodnutí k okamžiku, k němuž je bezpečně a bez rozumných pochyb zjištěno, že
účastník seznal úplný obsah rozhodnutí co do jeho identifikačních znaků i věcného obsahu,
zásadně tedy rovnocenně tomu, jako by mu bylo rozhodnutí řádně doručeno. Nastala-li fikce
oznámení rozhodnutí teprve poté, co podle mínění správního orgánu již rozhodnutí nabylo
právní moci, počínají účastníku teprve touto fikcí běžet lhůty pro podání řádných
či mimořádných opravných prostředků. Krajský soud měl za prokázané, že stěžovatel
se s obsahem rozhodnutí o schválení návrhu KPÚ seznámil v úplnosti v rozmezí
16. 10. až 19. 10. 2015. Nejpozději od tohoto okamžiku mohl podat proti němu odvolání, které
nepodal. Pokud tedy rozhodnutí dle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách vydal žalovaný
dne 14. 12. 2015, učinil tak v době, kdy rozhodnutí o schválení návrhu KPÚ bylo již nepochybně
v právní moci. Vydání rozhodnutí tedy nebránila žádná zákonná překážka (srov. § 11 odst. 8
a odst. 9 zákona o pozemkových úpravách).

[9] Úvodní poznámky krajského soudu ohledně obecnosti žalobních tvrzení směřovaly
k druhé námitce. V žalobě stěžovatel pouze namítal, že rozhodnutím dle § 11 odst. 8 zákona
o pozemkových úpravách dochází k jeho vyvlastnění a že dotčené pozemky jsou klíčové pro
rozvoj jeho podnikatelských aktivit a členů jeho rodiny. V replice doručené soudu po uplynutí
lhůty pro podání žaloby, přišel s tvrzením, že část pozemku p. č. X, k. ú. K., který se stal
předmětem výroku I. rozhodnutí dle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách, má fakticky
několikanásobně vyšší cenu, než s jakou žalovaný pracoval v průběhu komplexních pozemkových
úprav, tedy že došlo k porušení kritérií přiměřenosti dle § 10 odst. 2 shora citovaného zákona.
Soud nahlížel na tato tvrzení obsažená v replice nikoli jako na nové žalobní důvody, ale jako na
podrobnější specifikaci původní žalobní námitky. V ní sice stěžovatel namítal, že mu byly
pozemky vyvlastněny, přičemž o tomto právním institutu již v replice nehovořil. Z obsahu žaloby
lze vydedukovat, že stěžovatel brojil proti zásahu do svého vlastnického práva. A to byla i
podstata upřesnění jeho námitky v replice. V ní již sice neargumentoval vyvlastněním, ale na
zásahu do vlastnického práva setrval a to z důvodu, který v replice podrobně specifikoval.

[10] Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, jak jsou pozemky řešené v rámci pozemkových
úprav oceňovány. Otázka ocenění těchto pozemků je totiž otázkou významnou, která se prolíná
v podstatě celým řízením o schválení návrhu KPÚ. Její řešení začíná fakticky již před zahájením
tohoto řízení. Dle § 5 vyhlášky č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav
a náležitostech návrhu pozemkových úprav, ve znění účinném pro projednávanou věc, se ještě
před zahájením daného řízení provádí podrobný průzkum terénu, jehož cílem je mimo jiné
zjištění skutečného stavu využívání území z hlediska zemědělské výroby, ochrany půdy, ochrany
přírody a krajiny. Při podrobném průzkumu se zjišťuje nesoulad mezi skutečností v terénu
a stavem evidovaným v katastru nemovitostí a v návaznosti na to se vypracovávají podklady pro
možné změny druhů pozemků v rámci řízení o pozemkových úpravách. Po zahájení řízení pak
dle § 11 odst. 1 uvedené vyhlášky je zjištěný nesoulad mezi skutečností v terénu a stavem
evidovaným v katastru nemovitostí důvodem pro svolání jednání dotčených orgánů státní správy,
na němž se posuzuje možnost změny druhů pozemků. Do soupisu nároků se uvedou skutečnosti
dle výsledků tohoto jednání. Zákon o pozemkových úpravách, resp. i jeho prováděcí předpis, dbá
na to, aby se ohledně pozemků zařazených do pozemkových úprav vycházelo nikoliv mechanicky
ze stavu uvedeného v katastru nemovitostí, a to včetně druhu pozemků, ale aby se vycházelo
ze skutečného stavu pozemků dle reality.

9 As 44/2017

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/