Vyhledávaní

2 Ads 371/2017 - 28 dokument judikát

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: M. I., zastoupený
JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem nám. T. G. Masaryka 142, Příbram,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2016, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017, č. j. 48 Ad 5/2016 – 45,

t a k t o :


I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017, č. j. 48 Ad 5/2016 – 45,
s e z r u š u j e .

II. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 4. 2016, č. j. X, s e
z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

III. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3146 Kč
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Antonína
Janáka, advokáta.


O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Žalobce, narozený dne 7. 4. 1948, je starobním důchodcem, který převážnou část svého
ekonomicky aktivního života pracoval jako horník, z toho okolo deseti let v uranových dolech
u Příbrami. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce proti jejímu
rozhodnutí ze dne 14. 12. 2015, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž zamítla žádost
žalobce o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v rozhodném znění, z důvodu, že zápočet dodatečně
doložených dob pojištění se neprojevil ve výši důchodu. Starobní důchod žalobce upravený dle §
76a zákona o důchodovém pojištění je stále vyšší.

2 Ads 371/2017

[2] Žalobu podanou proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným
rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl. Krajský soud nepřisvědčil
námitce, že pro výpočet výše starobního důchodu měla být zohledněna náhradní doba pojištění
poživatele invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Žalobci jako bývalému horníku
v hlubinném uranovém dole vznikl nárok na starobní důchod dle § 74a odst. 2 zákona
o důchodovém pojištění dne 7. 4. 2003. Po tomto dni není možné dobu pobírání invalidního
důchodu pro invaliditu třetího stupně zohlednit. Podle krajského soudu je třeba rozlišovat mezi
vznikem nároku na starobní důchod a nárokem na výplatu důchodu. Nárok na důchod vzniká
dnem splnění zákonných podmínek (§ 54 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění), zatímco nárok
na výplatu důchodu vzniká až na základě podání žádosti o přiznání nebo vyplácení důchodu
(§ 54 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění). Podle § 33 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění
nelze zahrnout náhradní doby pojištění (tedy i dobu, kdy žalobci náležel invalidní důchod
třetího stupně) do doby pojištění získané po vzniku nároku na starobní důchod. Podle
§ 34 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se výše procentní výměry starobního důchodu
zvyšuje pojištěnci, jen pokud po vzniku nároku na starobní důchod vykonával výdělečnou činnost
a nepobíral přitom invalidní důchod. Pojištěnec splňující kritéria dle § 74a odst. 2 zákona
o důchodovém pojištění nemá na výběr, zda využije sníženého důchodového věku, neboť nárok
na starobní důchod vzniká ze zákona. Ve vztahu k uvedené námitce krajský soud dále
konstatoval, že ačkoli žalovaná v napadeném rozhodnutí výslovně nereagovala na obecnou
námitku žalobce, že ve věci „chybí dopočet do 65 let“, napadené rozhodnutí pro tuto vadu nezrušil.
Námitka byla blíže upřesněna teprve v žalobě, žalovaná se k ní řádně vyjádřila. Z napadeného
rozhodnutí je navíc patrné, že se výší starobního důchodu žalobce i zjištěnou dobou pojištění
komplexně zabývala, přičemž požadavek žalobce na zvýšení důchodu neshledala důvodným.
Implicitně tak nepřisvědčila námitce o nutnosti započtení náhradních dob pojištění.

[3] K námitkám ohledně nesprávně započtených dob pojištění za dobu zaměstnání
v podniku Cukrovar Žatec, s. p., a v restauraci Saigon krajský soud uvedl, že i kdyby akceptoval
žalobcova tvrzení a předložené doklady a procentní výměra důchodu by se tím zvýšila, celková
výše důchodu by stejně byla nižší, než starobní důchod přiznaný žalobci na základě úpravy podle
§ 76a zákona o důchodovém pojištění. Zrušení napadeného rozhodnutí za účelem započtení
namítaných dob by tedy bylo pouze formálním aktem a na výši žalobcova důchodu by vliv
nemělo. Ohledně chybějící odpracované doby od 1. 7. 1962 do 12. 1. 1964 krajský soud
konstatoval, že žalovaná učinila veškerá rozumná opatření k dodatečnému zjištění doby pojištění
žalobce v letech 1962 – 1964. Tvrzení žalobce, že v dané době hrozil nezaměstnaným trest odnětí
svobody či umístění do výchovného ústavu, nemůže být dostatečné k prokázání konkrétního
počtu odpracovaných dní pro započtení doby pojištění. Krajský soud na závěr konstatoval,
že předmětem soudního přezkumu je napadené rozhodnutí vydané v samostatném řízení,
které s řízením o invalidním důchodu žalobce proběhlém v roce 1983 nesouvisí. Žalovaná
nepochybila, pokud v nyní vedeném řízení při výpočtu starobního důchodu žalobce vycházela
z údajů zachycených v osobním listě důchodového zabezpečení, a nikoli z rozhodnutí Úřadu
důchodového zabezpečení o přiznání částečného invalidního důchodu.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

[4] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou
opírá o důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud dle stěžovatele nesprávně
aplikoval § 74 a § 34 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Stěžovatel rovněž namítá
nepřezkoumatelnost osobního listu důchodového pojištění ve vztahu k součtu dob pojištění
do žádosti o starobní důchod, tj. od 1. 7. 1962 do 6. 4. 2013. Sníženou věkovou hranici
u tzv. hornických důchodů nelze považovat za zákonný důchodový věk. V opačném případě
2 Ads 371/2017 - 29
pokračování

by si ani poživatelé invalidních důchodů prvního a druhého stupně nemohli zvýšit starobní
důchod o obvyklých 1,5 % výpočtového základu za 90 dní od 55 let, ale pouze o 0,4 %
za 365 dní. Snížený důchodový věk není výhodný pro každého horníka. Na rozdíl od poživatelů
invalidního důchodu prvního a druhého stupně se poživatelům invalidního důchodu třetího
stupně procentní výměra započte do nároku obecného starobního důchodu pouze ve výši 1,5 %
za každý celý rok. Stěžovatel nežádal o dopočet invalidního důchodu podle § 34 odst. 2 zákona
o důchodovém pojištění, nýbrž podle § 34 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatel dále odkazuje
na informace k tzv. hornickým důchodům uvedeným na internetových stránkách žalované,
poukazuje na neodůvodněné rozdíly mezi invalidním důchodem prvního, druhého a třetího
stupně a zdůrazňuje, že kdyby s třetím stupněm invalidity pracoval, poškozoval by si tím zdraví.
Žalovaná provedla porovnání výše důchodu podle § 74a zákona o důchodovém pojištění,
neprovedla však porovnání obecného důchodového věku, na což stěžovatel upozorňoval
již v podaných námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí. Disproporce se projevila ve chvíli,
kdy stěžovatel požádal o přiznání starobního důchodu.

[5] Stěžovatel dále namítá, že žalovaná se nijak nevyjádřila k námitce, že podle
§ 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, v rozhodném znění,
a podle § 11 odst. 2 písm. a) vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí
č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, v rozhodném znění, vzniká
nárok na starobní důchod již v 55 letech, přesto bylo žalobci výše zmiňovaným rozhodnutím
Úřadu důchodového zabezpečení vypočteno 42 let a 95 % doby zaměstnání, bez přihlédnutí
k době zaměstnání do 18 a od 60 let. Žádný zákon nemůže snížit dobu zaměstnání již jednou
započtenou. Není chybou stěžovatele, že žalovaná vede správní spisy nesprávně. Výše procentní
výměry starobního důchodu se stanoví dle § 32 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Podle § 5
zákona o důchodovém pojištění jsou pojištění účastni mimo jiné poživatelé invalidního důchodu
pro invaliditu třetího stupně [§ 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění] z českého
pojištění, a to do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32
téhož zákona. Podle § 12 odst. 1 citovaného zákona se tato doba pojištění považuje za náhradní
dobu pojištění. Na invaliditu třetího stupně nelze proto až do 62 let a 2 měsíců aplikovat § 34
odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Podle zákona č. 43/2010 Sb. se náhradní doba pojištění
za plný invalidní důchod snižuje zpětně od 1. 1. 1996 na 80 %, nikoliv však již od roku 1983.
Náhradní doba pojištění měla být stěžovateli započtena do 31. 12. 1995 ve výši 100 % a teprve
od 1. 1. 1996 ve výši 80 %.

[6] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předně odkazuje na § 74 zákona
o důchodovém pojištění ve spojení s § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení, v rozhodném znění. Žalobci byl od 1. 2. 1983 do 6. 4. 2013 vyplácen invalidní
důchod pro invaliditu třetího stupně (do 31. 12. 2009 plný invalidní důchod). Dne 11. 2. 2013
stěžovatel uplatnil žádost o starobní důchod, který žádal přiznat od 7. 4. 2013. Celková doba
pojištění stěžovatele do dne přiznání starobního důchodu činí dle evidence žalované 34 let
a 251 dnů, z toho 11 let v preferované I. AA pracovní kategorii. Stěžovatel tedy naplnil kogentní
podmínky pro přiznání starobního důchodu v 55 letech věku, tj. ode dne 7. 4. 2003. Podle
§ 34 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění činí procentní výměra za každý celý rok doby
pojištění získané do vzniku nároku na důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Do doby
pojištění se pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %
(přehled vyloučených dob taxativně vymezuje § 16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění).
Stěžovatel byl od roku 1983 poživatelem invalidního důchodu, po snížení doby pobírání
invalidního důchodu na 80 % činí doba jeho pojištění pro výpočet výše starobního důchodu
30 let a 298 dnů pojištění. Podle § 33 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se do doby pojištění
získané do 18 let věku a po vzniku nároku na starobní důchod nezahrnují náhradní doby
pojištění. Stěžovateli proto nelze po vzniku nároku na starobní důchod (tedy od 7. 4. 2003,
2 Ads 371/2017

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/