Vyhledávaní

2 Afs 14/2017 - 38 dokument judikatura

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců
JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: MetalTrans s. r. o.,
se sídlem Budilova 161/15, Jižní Předměstí, Plzeň, zastoupený Mgr. Mojmírem Přívarou,
advokátem se sídlem Kamenická 2378/1, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2015,
č. j. 14696/15/5300-22441-706470, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2016, č. j. 57 Af 15/2015 - 87,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2016, č. j. 57 Af 15/2015 - 87,
s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) žalobu proti
rozhodnutí žalovaného ze 14. 5. 2015, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu
v Plzni (dále jen „finanční úřad“), a to platebního výměru ze dne 25. 10. 2010, tím způsobem,
že částka nadměrného odpočtu vykázaná žalobcem v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty
(DPH) za červenec 2009 ve výši 403.767 Kč, finančním úřadem snížená na 35.396 Kč,
byla žalovaným snížena na částku 10.518 Kč.

[2] Uvedeným rozhodnutím správních orgánů předcházel rozsudek krajského soudu ze dne
14. 5. 2014, č. j. 57 Af 6/2013 - 83, kterým soud zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni
z 5. 12. 2012, č. j. 9069/12-1300-401781, kterým byl změněn poprvé vydaný platební výměr
z 25. 10. 2010, č. j. 330637/10/138512402739 tak, že byla částka nadměrného odpočtu vykázaná
žalobcem v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za červenec 2009 částkou 403.767 Kč,
správcem daně snížená na 35.396 Kč, žalovaným snížena na 10.518 Kč. V rozsudku ze dne
14. 5. 2014 dospěl krajský soud k závěru, že žalobkyně prokázala oprávněnost osvobození
2 Afs 14/2017

od DPH s nárokem na odpočet daně z titulu dodání zboží do jiného členského státu osobě
registrované k dani v jiném členském státě uplatněný za zdaňovací období červenec 2009. Soud
proto žalobu shledal důvodnou a zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení podle § 78 odst. 1
s. ř. s. a současně ve smyslu § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu
řízení. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. byl správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem,
který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku.

[3] V odůvodnění dalšího zrušujícího rozsudku ze dne 25. 10. 2016 krajský soud uvedl,
že vytýkací řízení bylo se žalobcem zahájeno výzvou ze dne 11. 9. 2009, tedy za účinnosti zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“). V souladu s § 264 odst. 1 zákona
č. 280/2009 Sb. účinného od 1. 1. 2011 (dále jen „daňový řád“), žalovaný dokončil řízení podle
daňového řádu. Hmotněprávním předpisem je v daném případě zákon č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty, ve znění účinném pro zdaňovací období červenec 2009 (dále jen „zákon
o DPH“). Krajský soud odkázal na § 13 odst. 1 první větu, odst. 2 a § 64 odst. 1 a odst. 5 zákona
o DPH a k předchozímu soudnímu řízení vedenému pod sp zn. 57 Af 6/2013 uvedl, že mezi
účastníky bylo sporné, zda žalobce prokázal oprávněnost osvobození od DPH s nárokem
na odpočet daně z titulu dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani
v jiném členském státě, uplatněného za zdaňovací období červenec 2009, tzn. zda žalobce
uskutečnil zdanitelné plnění tak, jak je deklarováno ve formálně perfektních daňových dokladech
(fakturami č. 20095019 a č. 20095021). Rozhodné proto bylo posouzení, jestli žalobce unesl
důkazní břemeno ve smyslu § 31 odst. 9 ZSDP, resp. § 92 odst. 3 daňového řádu, ve vztahu
ke svému tvrzení, že splnil podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH za uvedené
zdaňovací období podle § 13 odst. 2 a § 64 odst. 1 a 5 zákona o DPH. V předchozím odvolacím
řízení dospěl odvolací správní orgán k závěru, že „byla daná obchodní transakce ze strany daňového
subjektu takto pouze simulována a jejím cílem bylo čerpání nároku na odpočet daně (při deklarovaném nákupu
zboží od EGOWAY spol. s r. o.) a následné uplatnění osvobození od daně na výstupu (při deklarovaném dodání
zboží do jiného členského státu).“ K hodnoceným důkazním prostředkům uvedl, že jimi „nebylo
prokázáno, že za zdaňovací období červenec 2009 došlo k uskutečnění zdanitelných plnění ve prospěch společnosti
OLGESTION s. r. o. deklarovaných doklady č. 200925019 ze dne 13. 7. 2009 a č. 20095021 ze dne
28. 7. 2009, a dále, že v průběhu odvolacího řízení nebylo prokázáno, že došlo k uskutečnění přijatých
zdanitelných plnění od dodavatele EGOWAY spol. s r. o. deklarovaných doklady č. FP43 ze dne 10. 7. 2009
(doklad ASZ 335) a č. FP 48 ze dne 28. 7. 2009 (doklad Č. ASZ 342), tj. ze strany daňového subjektu
nebyl na základě předmětných dokladů prokázán nárok na uplatnění odpočtu daně, neboť správce daně v rámci
celého daňového řízení prokázal existenci celé řady pochybností, které činí účetnictví a údaje o předmětných účetních
případech nevěrohodnými, neúplnými a neprůkaznými a nelze tedy přisvědčit námitkám daňového subjektu,
že k uskutečnění přijatých a uskutečněných plnění došlo tak, jak je deklarují předmětné doklady a že důkazní
břemeno přešlo na správce daně.“

[4] Krajský soud s uvedeným závěrem odvolacího orgánu nesouhlasil a konstatoval,
že odvolací orgán porušil zásadu volného hodnocení důkazů stanovenou v § 8 odst. 1 daňového
řádu a nedostál požadavkům kladeným na hodnocení důkazů (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 7. 2008, č. j. 5 Afs 5/2008 - 75). Krajský soud shledal rozhodujícím,
že ve smyslu § 13 odst. 2 zákona o DPH bylo prokázáno, že předmětné zboží žalobce přepravil
do jiného členského státu. Žalobce unesl důkazní břemeno ve smyslu § 31 odst. 9 zákona o DPH,
resp. § 92 odst. 3 daňového řádu, ve vztahu ke svému tvrzení, že splnil podmínky pro uplatnění
nároku na odpočet DPH za zdaňovací období červenec 2009 stanovené v § 13 odst. 2 a v § 64
odst. 1 a 5 zákona o DPH. Měl-li za této situace odvolací orgán i tak za to, že skutkový děj
proběhl jinak, bylo na něm, aby obstaral důkazy způsobilé vyvrátit prokázanou skutkovou verzi
předestřenou žalobcem. Tím, že žalobce unesl své důkazní břemeno, se toto břemeno přeneslo
na správní orgán.

2 Afs 14/2017 - 39
pokračování

[5] Krajský soud uvedl, že žalovaný se v novém odvolacím řízení zaměřil na provedení
důkazů, kterými by prokázal, že žalobce o podvodu věděl nebo vědět musel. Podle žalovaného
se jednalo o simulovanou obchodní transakci uskutečněnou mezi společnostmi Liotta s. r. o.,
EGOWAY s. r. o., žalobcem a společností OLGESTION s. r. o. se sídlem v jiném členském
státě. Cílem této obchodní transakce bylo čerpání nároku na odpočet daně. V předchozím
odvolacím řízení toto odvolací správní orgán dokládal důkazy, a to dotazem na společnosti
Microsoft, Canon CZ s. r. o. a SONY EUROPE LIMITED a zejména obsahem listin
z vyšetřovacího spisu Policie ČR – Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality. Krajský
soud ve zrušujícím rozsudku ze dne 14. 5. 2014 konstatoval, že odvolací orgán nepostupoval
v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) a jím provedenými
důkazy nebylo prokázáno, že žalobce věděl či musel vědět o podvodném jednání svého
dodavatele společnosti EGOWAY s. r. o. (která zboží získala od společnosti Liotta s. r. o.)
a odběratele společnosti OLGESTION s. r. o., resp. že se účastní simulované obchodní
transakce, jejímž cílem bylo čerpání nároku na odpočet daně.

[6] Podle žalobní námitky žalovaný neprokázal, že by žalobce věděl nebo musel vědět, že jím
uplatněný nárok na odpočet DPH vyšel z plnění, které bylo součástí podvodu. S tímto tvrzením
žalobce se krajský soud ztotožnil. Žalovaný měl povinnost zajistit příslušné důkazy, z každého
důkazu vyvodit konkrétní skutkové zjištění a na základě všech skutkových zjištění učinit skutkový
závěr a ten právně zhodnotit. Následně pak bylo povinností žalovaného uvedený postup
hodnocení důkazů v odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vyjádřit.
Skutkový závěr soudu by měl vyplynout z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího
požadavkům formální logiky, v jehož rámci by byl důkladně posouzen každý z provedených
důkazů jednotlivě a zároveň veškeré důkazy v jejich vzájemné souvislosti a tato úvaha by měla
být v odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vyjádřena, neboť plně
podléhá kognici správních soudů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2008,
č. j. 5Afs 5/2008 - 75). Žalovaný však uvedeným způsobem nepostupoval.

[7] Podle krajského soudu první pochybení žalovaného spočívalo v tom, že činil skutkové
závěry, aniž uvedl z jakých důkazů. U odstavců 23, 48 a 54 není zřejmé, z čeho žalovaný
nestandardnost, resp. neobvyklost, ceny zboží dovodil. Obvyklá cena se zjišťuje standardně
znaleckým posudkem, standardní (obvyklé) chování v obchodních vztazích či standardní
ekonomické chování by bylo zřejmě možné zjistit dotazem na obchodní komoru nebo dotazem
na důvěryhodný subjekt, který se v obdobných obchodních transakcích pohybuje. Odpověď
by však musela být v odůvodnění uvedena konkrétně ve vztahu k posuzovanému plnění. Pokud
není zjištěno, jaká je v obdobném případě cena obvyklá a jaké je v obdobném případě jednání
obvyklé, těžko lze učinit skutkové zjištění, že je nějaká cena neobvyklá či nějaké jednání jednáním
neobvyklým. Dále žalovaný vytýkal žalobci nedostatečnou identifikaci zboží a neexistenci
ujednání o postupech při případné reklamaci, přičemž v těchto okolnostech spatřoval indicii
svědčící o povědomí žalobce o podvodu (odst. 48 rozhodnutí žalovaného). Zde krajský soud
postrádal, na základě jakých důkazů žalovaný činí tyto skutkové závěry.

[8] Žalovaný rovněž vycházel z toho, že jednatel žalobce uvedl při výslechu na policii
dne 13. 5. 2013, že se zná s Ludmilou Špicarovou, jednatelkou společnosti EGOWAY s. r. o.
a s panem Nisenbaumem, jednatelem společnosti OLGESTION s. r. o. (viz odst. 50 rozhodnutí).
Podle názoru krajského soudu z tohoto zjištění ale neplyne, že by žalobce věděl nebo vědět
musel, že je dané plnění součástí podvodu. Dále žalovaný v odstavci 43 uvedl: „Ze získaných
důkazních prostředků (viz body [33] až [42]) v rámci doplnění odvolacího řízení lze usoudit, že zkoumané
obchodní transakce probíhaly v rámci totožného řetězce subjektů, mezi kterými obíhaly i finanční prostředky,
tedy konkrétně mezi společnostmi: Liotta -EGOWAY - odvolatel - OLGESTION - RAWOS - Liotta.“
Tento skutkový závěr opřel žalovaný o body 33 až 42 odůvodnění, kde uvedl, z jakých důkazů
2 Afs 14/2017

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/