Vyhledávaní

9 Afs 233/2016 - 35 dokument judikatura

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
Nedcon Magazijninrichting B.V., se sídlem Nijverheidsweg 26, Doetinchem, 7005 BJ,
Nizozemské království, zast. Mgr. Ing. Radkem Matuštíkem, advokátem se sídlem
Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne
16. 10. 2012, č. j. 14316/12-1300-105261, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2016, č. j. 8 Af 50/2012 – 25,

t a k t o :

I . Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který dle § 78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu
specifikovanému v záhlaví. Tím bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 7. 3. 2012, č. j. 118424/12/001535108891, kterým bylo
zastaveno řízení o vrácení daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), jelikož žádost o vrácení této
daně byla podána po lhůtě k tomu určené v § 82a odst. 10 zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty, ve znění ke dni 16. 10. 2012 (dále jen „zákon o DPH“).

[2] Městský soud uvedl, že dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“)
ze dne 21. 6. 2012, Ministero dell’Economia e delle Finanze a Agenzia delle Entrate proti
Elsacom NV, sp. zn. C-294/11 (dále jen „rozsudek ve věci Elsacom“), byla šestiměsíční lhůta
stanovená v čl. 7 odst. 1 osmé směrnice Rady o harmonizaci právních předpisů členských států
týkajících se daní z obratu (dále jen „osmá směrnice“), i devítiměsíční lhůta obsažená v čl. 15
odst. 1 směrnice Rady 2008/9/ES, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně
9 Afs 233/2016

z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným
v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě (dále jen „směrnice 2008/9/ES“),
lhůtou prekluzivní. Účelem těchto prekluzivních lhůt k podání žádosti o vrácení přeplatku
na DPH je sjednocení předpisů v této oblasti v jednotlivých členských státech, aby nedocházelo
k narušení hospodářské soutěže a odklonu obchodu a zachování právní jistoty. Transpozicí čl. 15
směrnice 2008/9/ES Česká republika sledovala tyto cíle. Jejím smyslem nebylo nastolit zcela
shodnou právní úpravu lhůty k uplatnění nároku na odpočet pro osoby usazené v daném
členském státě. Rovnost podmínek je dána možností dosažení sledovaného cíle. Nediskriminace
spočívá ve vytvoření institutu umožňujícího dosažení vrácení daně, nikoliv stejných institutů.
Ohledně délky lhůty byla Česká republika jednoznačně vázána zněním směrnice 2008/9/ES.
Soud neměl pochyb o souladu transpozice do českého právního řádu a neshledal ani rozpor
s primárním právem.

[3] Městský soud se neztotožnil s názorem vnitřní rozpornosti zákona o DPH. Z § 82a
odst. 2 stejného zákona plyne, že podmínky pro uplatnění žádosti o vrácení daně a podmínky
pro uplatnění nároku na odpočet daně nejsou a ani nemají být zcela shodné, jelikož v daném
ustanovení je použit termín „obdobně“.

II. Obsah kasační stížnosti

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/