Vyhledávaní

3 Afs 168/2016 - 163 dokument judikatura

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Colosseum, a. s.,
se sídlem Londýnská 730/59, Praha 2, zast. Mgr. Viktorem Klímou, advokátem se sídlem
Melantrichova 477/20, Praha 1, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28,
Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 4. 10. 2012,
č. j. 2012/2887/110, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 7. 6. 2016, č. j. 6 Af 45/2012 – 104,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I.
Dosavadní průběh řízení

[1] Rozhodnutím žalované ze dne 19. 6. 2012, č. j. 2012/5872/570, bylo vysloveno,
že žalobkyně:
(i) v období od 29. 4. 2009 do 4. 12. 2009 poskytovala investiční poradenství zákazníkovi
Ing. M. M. způsobem, který vedl k podávání pokynů k obchodům s investičními nástroji
v takové frekvenci, při které zákazník uhradil za provedené obchody provize v celkové
výši 4,7 mil. Kč, tj. 52 % investovaných prostředků, a poměr mezi veškerými náklady
uhrazenými zákazníkem za poskytování investičních služeb k průměrnému čistému
majetku zákazníka v tomto období dosáhl hodnoty 126,4 % (po přepočetu na roční
základ 75,84 % p. a.), přičemž tímto způsobem investičního poradenství žalobkyně
sledovala cíl spočívající v maximalizaci svého příjmu z poplatků za realizaci obchodů,
(ii) ve stejném období při poskytování investičních služeb Ing. M. M. i přijala od společnosti
MF Global UK Ltd., Sugar Quay, Lower Thames Street London (dále jen „MF Global“),
pobídku ve výši 4,1 mil. Kč, tj. 87 % celkové provize uhrazené zákazníkem a 46 % vkladu
3 Afs 168/2016

jmenovaného zákazníka, aniž jej před poskytnutím investiční služby jasně, srozumitelně
a úplně informovala o výši nebo hodnotě pobídky, nebo způsobu jejího výpočtu a přijatá
pobídka byla v rozporu s povinností žalobkyně jednat v nejlepším zájmu tohoto
zákazníka,
čímž porušila
ad (i) povinnost uloženou § 15 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání
na kapitálovém trhu (dále jen „ZPKT“), jednat kvalifikovaně, čestně a spravedlivě
a v nejlepším zájmů svých zákazníků,
ad (ii) zákaz vyplývající z § 15 odst. 3 ZPKT ve vazbě na § 44 odst. 1 písm. b) vyhlášky
České národní banky č. 237/2008 Sb., o podrobnostech některých pravidel
při poskytování investičních služeb, přijmout při poskytování investičních služeb odměnu,
která může vést k porušení povinnosti stanovené v § 15 odst. 1 ZPKT,
a spáchala tak správní delikt podle § 157 odst. 2 písm. b) ZPKT, za což jí byla uložena
pokuta ve výši 6.000.000 Kč a konkrétní opatření k nápravě.

[2] Rozhodnutím bankovní rady žalované ze dne 4. 10. 2012, č. j. 2012/2887/110, byl
zamítnut rozklad žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

[3] Proti rozhodnutí bankovní rady žalované podala žalobkyně žalobu, v níž namítala
nepřezkoumatelnost obou správních rozhodnutí, porušení svého práva na spravedlivý proces,
nedostatečné zjištění skutkového stavu, nesprávné právní posouzení věci, a stejně tak i porušení
povinností správních orgánů při stanovení výše pokuty. Městský soud v Praze (dále jen „městský
soud“) neshledal jednotlivé žalobní body důvodnými, a žalobu proto rozsudkem ze dne 7. 6. 2016,
č. j. 6 Af 45/2012 – 104, zamítl.

II.
Obsah kasační stížnosti a navazujícího vyjádření žalované

II. A.
Kasační stížnost

[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení, vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit
(přičemž za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost), a nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

[5] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost stěžovatelky je poněkud nepřehledná,
neboť stěžovatelka i několikrát opakuje některé námitky, což do značné míry znesnadňuje
celkovou orientaci v její právní i skutkové argumentaci (např. nenařízení ústního jednání,
nemožnost účasti na jednání rozkladové komise a bankovní rady žalované atd.). Soud
se proto na jedné straně sice snažil zachovat stěžovatelkou vytyčenou strukturu kasační stížnosti
3 Afs 168/2016 - 164
pokračování


(tzn. rozčlenění námitek do dílčích okruhů), na straně druhé však opakovaně uplatněné námitky
v rekapitulaci kasační stížnosti pro přehlednost již opakovaně neuvádí.

[6] Stěžovatelka předně poukázala na skutečnost, že s předmětným řízením souvisí další
správní řízení, které je proti ní vedeno ze strany žalované a stejně tak i civilní řízení vedené
u Městského soudu v Praze, ve kterém se Ing. M. M. domáhá po stěžovatelce zaplacení náhrady
škody.

[7] Průběh nově zahájeného řízení před žalovanou dle názoru stěžovatelky dokládá,
že u žalované mělo dojít k určité „sebereflexi“. Žalovaná zejména nyní používá jiné výpočty
hodnoty ukazatele C/E (Cost to Equity), v důsledku čehož neopakovala stejnou chybu,
které se měla dopustit, a sice nesprávného přepočtu ukazatele na roční základ. Ačkoliv
stěžovatelka nadále tuto metodu odmítá, je přesvědčena, že hodnoty C/E jsou stěžejním prvkem
výroků napadených rozhodnutí, a tato vada je tak důvodem pro jejich zrušení. Stěžovatelka
se dále domnívá, že pokuta ve výši 3.000.000 Kč, k jejímuž uložení došlo ve druhém správním
řízení, měla městský soud vést k závěru o snížení pokuty v probíhajícím řízení.

[8] Pokud jde o související civilní řízení, z protokolu z ústního jednání, jež se před městským
soudem uskutečnilo dne 15. 1. 2014, dle názoru stěžovatelky plyne, že Ing. M. je inteligentní muž,
který má k dispozici vysoký obnos finančních prostředků; jmenovaný zákazník stěžovatelky
současně potvrdil, že to byl on, kdo stěžovatelku iniciativně a sám kontaktoval, byl pravidelně od
společnosti MF Global informován o svých obchodech, nikdy nevznesl dotaz vůči panu B.
(pracovníku stěžovatelky), že by něčemu na vyúčtování nerozuměl, před uzavřením smlouvy
přitom obchodoval na burzách v USA a Německu, resp. též v České republice, a to i
s investičními nástroji s tzv. finanční pákou. Ing. M. měl mít také vědomost o účtovaných
poplatcích. Městský soud pak nechal vypracovat znalecký posudek, který má dle názoru
stěžovatelky dokládat, že na účtu Ing. M. nedošlo k nadměrnému obchodování (tzv. churningu).

a) Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku

[9] Stěžovatelka má za to, že městský soud se nikterak, či alespoň přezkoumatelným
způsobem, nevypořádal s následujícími žalobními námitkami (okrajově pak stěžovatelka
městskému soudu vytýká, že námitky související s procesními vadami nejsou vypořádány v jedné
souvislé části odůvodnění, ale „rozmělněny“ do vícerých částí rozsudku):
- správní řízení bylo zahájeno pro tři skutky, ale rozhodnuto bylo pouze o dvou,
čímž se dle stěžovatelky stalo řízení zmatečným;
- žalovaná podstatně porušila ustanovení o řízení před správními orgány, v důsledku
čehož bylo opakovaně porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a rozhodnutí
jsou navíc z tohoto důvodu nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů;
- stěžovatelce nebyla umožněna účast na jednání rozkladové komise a bankovní rady
žalované, přestože o to požádala;
- žalovaná nezjistila řádně roli MF Global při poskytování pobídek stěžovatelce;
- žalovaná posoudila nesprávně právní stránku věci a založila své rozhodnutí na nezákonně
získaných důkazech, provedla důkazy bez přítomnosti stěžovatelky a bez řádné
protokolace;
- žalovaná se nevypořádala s námitkou související se zákazníkem ZN184 (poukaz
stěžovatelky na příklad z praxe).

3 Afs 168/2016

b) (Ne)naplnění skutkové podstaty churningu

[10] Stěžovatelka v této části poznamenala, že počet realizovaných obchodů na účtu zákazníka
M. je nutno vnímat v kontextu skutečnosti, že u investičních nástrojů s pákovým efektem dochází
v praxi k nákupu a prodeji ve velmi krátké době; nutno přihlédnout též k výši investovaného
kapitálu (cca 9.000.000 Kč), vůči němuž je předmětné množství obchodů zcela běžné a v souladu
se zásadou rozložení rizik. Stěžovatelka dále nesouhlasí se závěrem bankovní rady, že není
možné, aby zákazník v každém obchodu získal v průměru 0,02 % zisku z nominální hodnoty
obchodovaného investičního nástroje; ceny investičních nástrojů s tzv. pákou se naopak denně
pohybují o desetiny procenta nebo výjimečně i o celá procenta. Stěžovatelka se domnívá, že
jediným faktickým problémem v této věci může být jedině výše marže, kterou po odečtení
poplatku pro MF Global a pro garanční fond stěžovatelka obdržela za každý jednotlivý obchod.

[11] Stěžovatelka vyjádřila též přesvědčení, že do doby, než bude ze strany žalované vydána
odborná metodika pro výpočet indikace churningu při obchodování s investičními nástroji
s pákovým efektem, je třeba respektovat právní větu rozsudku Vrchního soudu v Praze,
sp. zn. 3 A 9/98. Z důvodu přezkoumatelnosti zavinění stěžovatelky je dle jejího názoru nutné
posoudit ekonomický smysl alespoň části z realizovaných obchodů.

[12] V další části kasační stížnosti pak uvedla stěžovatelka přehled námitek uplatněných
v řízení o žalobě s tím, že je činí součástí kasační stížnosti.

c) Prekluze odpovědnosti za správní delikt

[13] Stěžovatelka se neztotožnila s názorem, že prekluzivní lhůta začne běžet až od okamžiku,
kdy žalovaná obdrží písemnou stížnost od zákazníka, ze které se dozví rozhodné skutečnosti,
zejména to, že obchodník s cennými papíry nejednal v souladu s jeho zájmy. Žalovaná totiž
v období od 29. 10. 2009 do 19. 7. 2010 prováděla u stěžovatelky rozsáhlou kontrolu,
při které obdržela veškerou formulářovou dokumentaci včetně ceníků brokerů, investičních
dotazníků, jakož i konkrétní dokumentaci a nahrávky komunikace s vybranými zákazníky.
V podrobnostech stěžovatelka odkázala na kontrolní protokol ze dne 19. 7. 2010. Stěžovatelka
přitom dle matematického vzorce žalované (se kterým ovšem nadále nesouhlasí) spočítala
hodnoty C/E u 15 ze 17 vybraných zákazníků a zjistila, že vykazují obdobné hodnoty jako
u Ing. M. Žalovaná stěžovatelce přesto ničeho nevytkla. Stěžovatelka má za to, že tuto skutečnost
je nutno zohlednit minimálně u její námitky vztahující se k zásadě nullum crimen sine lege.

[14] V rámci předmětné kasační námitky dále stěžovatelka poukázala na následující souvislosti:
Ve správním spise je založena stížnost zástupce Ing. M. ze dne 15. 11. 2010. Správní řízení bylo
vůči stěžovatelce zahájeno dne 19. 10. 2011, tj. pouhých 25 dnů před uplynutím prekluzivní lhůty.
Ing. M. udělil svému zástupci plnou moc dne 1. 7. 2010. Již dne 9. 8. 2010 kontaktoval zástupce
stěžovatelku, avšak na žalovanou se dle doložených písemností obrátil až dne 15. 11. 2010, tj. po
více než třech měsících. Na první straně předmětné stížnosti je přeškrtnuta spisová značka, která
předchází oficiální spisovou značku zřejmě o 76 podání. Dle stěžovatelky tudíž není vyloučeno,
že žalovaná získala souhrnné informace o případu již před 15. 11. 2010 a uběhla zákonná
jednoroční lhůta pro potrestání stěžovatelky. Ing. M. proto bylo nutno vyslechnout i za účelem
zjištění, zda žalovaná nebyla kontaktována již 25 dní před podáním stížnosti.

d) K vadám výroků napadených rozhodnutí (resp. nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí)
a k některým dalším procesním vadám

3 Afs 168/2016 - 165
pokračování


[15] Stěžovatelka má za to, že stěžejní část výroků napadených rozhodnutí je tvořena chybným
a zkresleným výpočtem C/E ukazatele přepočteného na roční základ – 75,84 %, což je samo
o sobě důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí.

[16] Další vadou má být skutečnost, že žalovaná nijak neodůvodnila, proč je pro stěžovatelku
výhodnější stará právní úprava ve smyslu vyhlášky č. 237/2008 Sb., a nikoliv nová úprava tvořená
vyhláškou č. 303/2010 Sb. (jejíž aplikaci stěžovatelka výslovně požadovala). Vyhláška
č. 237/2008 Sb. je navíc obsažena i ve výroku prvostupňového rozhodnutí.

[17] Ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že stěžovatelka sledovala cíl
spočívající v maximalizaci svého zisku. Tento pojem se přitom používá jedině v případě přímého
úmyslu. Ze správních spisů nicméně plyne, že žalovaná se zaviněním stěžovatelky nezabývala
z důvodu, že odpovědnost za porušení povinností pramenících ze ZPKT je objektivní. Slovní
spojení „sledovala cíl“ je tak dle stěžovatelky mimo rámec provedeného dokazování, a předmětný
výrok je tak nezákonný, resp. nepřezkoumatelný.

[18] Stěžovatelka dále uvedla, že ani jeden z výroků prvostupňového rozhodnutí neobsahuje
vymezení místa, na kterém se protiprávního jednání měla dopustit. Stěžovatelka sice připouští,
že toto pochybení pravděpodobně nemůže vést ke zrušení napadených rozhodnutí, je však
současně názoru, že žalovaná měla pro odstranění pochybností, odkud bylo Ing. M. poskytováno
investiční poradenství, provést výslech makléře B.

[19] Další stěžovatelkou vytýkanou vadou je, že nebylo rozhodnuto o třetím deliktu,
spočívajícím v nedostatečném opatření informací od zákazníka, pro který bylo řízení rovněž
zahájeno, tzn. pro porušení povinnosti získat od zákazníka v nezbytném rozsahu informace
potřebné pro poskytnutí investiční služby, které umožní řádné vyhodnocení finančního zázemí,
cílů, odborných znalostí a zkušeností potřebných pro pochopení souvisejících rizik,
přičemž nemůže být doporučena investiční služba nebo poskytnuta rada, pokud tyto informace
nejsou získány nebo je vyhodnoceno, že poskytnutí investiční služby, rady nebo provedení
obchodu neodpovídá finančnímu zázemí zákazníka, jeho investičním cílům, odborným znalostem
nebo zkušenostem potřebným pro pochopení souvisejících rizik. Stěžovatelka odkázala v této
souvislosti na rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. 4 As 34/2013, dle něhož je správní orgán
v zásadě povinen rozhodnout o celém předmětu řízení, přičemž pokud zahájí z moci úřední
ve věci údajného spáchání dvou skutkově samostatných správních deliktů a následně
v rozhodnutí, kterým se řízení končí, rozhodne pouze o jednom z nich, jedná se o podstatnou
vadu řízení.

[20] Stěžovatelka současně odkázala na § 157 odst. 2 písm. b) ZPKT, dle něhož je správním
deliktem porušení povinnosti stanovené v § 15 odst. 1 ZPKT, nikoliv odst. 3, jak je uvedeno
ve výroku II. prvostupňového rozhodnutí. Tento výrok tak z formálního hlediska neobstojí,
neboť žalovaná byla povinna uvést minimálně vedle porušení povinnosti podle § 15 odst. 1
ZPKT (přičemž musí konkrétně určit, o jaké jednání ze skutkové podstaty se jedná), též spojitost
s údajným porušením konkrétní povinnosti stanovené v konkrétním ustanovení, v daném případě
tedy § 15 odst. 3 ZPKT.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/