Vyhledávaní

9 Azs 230/2018 - 32 dokument judikatura

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: N. A., zast.
Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1,
proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů
1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 8. 2015,
č. j. MV-101659-5/SO-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 4. 5. 2018, č. j. 5 A 167/2015 - 47,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni s e v r a c í soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně
Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph.D., advokáta se sídlem Opletalova 1417/25,
Praha 1.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci

[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla podle
§ 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalované. Napadeným
rozhodnutím žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla odvolání stěžovatelky a potvrdila rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán I. stupně“),
ze dne 27. 5. 2015, č. j. OAM-3124-20/PP-2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

[2] Prvostupňovým rozhodnutím byla dle § 87b odst. 2 ve spojení s § 15a zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění rozhodném pro projednávanou věc (tj. ve znění před novelou provedenou zákonem
č. 314/2015 Sb., který nabyl účinnosti ode dne 18. 12. 2015 – pozn. soudu; dále jen „zákon
9 Azs 230/2018

o pobytu cizinců“), zamítnuta její žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České
republiky, neboť správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že stěžovatelka nedoložila doklady,
které by věrohodně prokázaly, že je rodinnou příslušnicí občana Evropské unie (dále jen „EU“)
ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců.

[3] Stěžovatelka žádost odůvodnila tím, že na území České republiky sdílí společnou
domácnost se svým synem, panem A. G., státním občanem České republiky. Správní orgány
dospěly k závěru, že ji nelze považovat za rodinnou příslušnici občana EU ve smyslu § 15a
zákona o pobytu cizinců, protože ani přes výzvu nepředložila takové doklady, které by věrohodně
prokázaly, že jí svědčí postavení rodinné příslušnice občana EU.

[4] Jádrem sporu v řízení před městským soudem bylo, zda lze v případě stěžovatelky
aplikovat § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, resp. zda lze vztah stěžovatelky a jejího
syna považovat za „trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému“ ve smyslu uvedeného ustanovení.
Stěžovatelka v žalobě namítala, že její vztah se synem splňuje všechny parametry vztahu
obdobného vztahu rodinnému a správní orgány pochybily, pokud v jejím případě § 15a odst. 3
písm. b) zákona o pobytu cizinců neaplikovaly. Dále namítala nepřezkoumatelnost správních
rozhodnutí, neboť výrok prvostupňového rozhodnutí byl v kolizi s jeho odůvodněním, správní
orgány se nezabývaly přiměřeností rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pobytové oprávnění
a žalovaná se též opomněla vyjádřit k odvolacím námitkám (porušení zásady legitimního
očekávání a neprovedení navrhovaných výslechů). Měla být poučena o tom, že předložené listiny
nepostačují. V řízení měl být proveden její výslech a svědecká výpověď jejího syna. Bezdůvodné
neprovedení navržených důkazů zapříčinilo, že nebyl zjištěn skutkový stav věci v souladu
s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“). Došlo k porušení zásady legitimního očekávání, neboť správní orgány v podobných věcech
postupovaly odlišně a jiným žádostem o vydání povolení k přechodnému pobytu vyhověly.
K tomu stěžovatelka uvedla tři spisové značky a soudu navrhla, ať si příslušné správní spisy
vyžádá od žalované.

[5] Městský soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí správních
orgánů, tu ovšem neshledal. Rozhodnutí žalované bylo dle jeho názoru řádně, dostatečně a určitě
odůvodněno, odůvodnění odpovídá skutkovému stavu a obsahuje podrobnou právní úvahu
o postavení stěžovatelky ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců. Povinností správních orgánů
nadto není detailně odpovídat na každou jednotlivou námitku.

[6] Dále přisvědčil žalované v tom, že stěžovatelku nelze podřadit pod osobu podle
§ 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího
správního soudu a se závěrem správních orgánů se ztotožnil. Vztah stěžovatelky a jejího syna
je podle jeho názoru třeba považovat za vztah rodinný (přímé příbuzenství) a nelze jej
subsumovat pod uvedené ustanovení zákona. Stěžovatelka v žalobě vznesla námitku pouze proti
nesprávnému posouzení jejího postavení podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
Proti nesprávnému posouzení jejího případu ve smyslu jiných kategorií rodinných příslušníků
občanů EU dle § 15a zákona o pobytu cizinců v žalobě nebrojila, resp. neuvedla, že by splnila
předpoklady jiného zákonného ustanovení, aby ji bylo možno považovat za osobu splňující
podmínky pro udělení přechodného pobytu.

[7] Pouze v obecné poloze v žalobě namítala hrubé porušení svých procesních práv
neprovedením důkazu v podobě výslechu účastníka řízení či svědků. Podobně okrajově namítla,
že správní orgány postupovaly v rozporu s § 3 správního řádu, neboť nezjistily stav věci, o němž
nejsou důvodné pochybnosti. V této souvislosti soud poukázal na skutečnost, že ve výzvě
k odstranění vad žádosti byla stěžovatelka správním orgánem I. stupně podrobně poučena, jaké
vady žádosti je třeba odstranit, resp. co je třeba doložit a jakým způsobem, a o nutnosti definovat
9 Azs 230/2018 - 33
pokračování

konkrétní ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců, dle kterého se považuje za rodinnou
příslušnici občana EU. Svá tvrzení měla doložit relevantními doklady.

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/