Vyhledávaní

9 Azs 49/2018 - 50 dokument judikát

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: R. T., zast. Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému:
Policejní prezidium ČR, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, ve věci ochrany před nezákonným
zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 16. 1. 2018, č. j. 11 A 187/2017 - 41,

t a k t o :

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018, č. j. 11 A 187/2017 - 41,
s e z r u š u j e .

II. Žaloba ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud
dle § 87 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem
žalovaného.

[2] Z odůvodnění napadeného rozsudku a ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatel byl
dne 27. 6. 2017 po příletu na pařížské mezinárodní letiště zadržen a byl mu odepřen vstup
do Francouzské republiky, a to z důvodu, že je ze strany orgánů Policie České republiky (dále jen
„Policie ČR“) veden v Evidenci nežádoucích osob (dále jen „ENO“) a v návaznosti
na to i v Schengenském informačním systému druhé generace (dále jen „SIS II“) pro účely
odepření vstupu (s platností do dne 19. 6. 2018). S ohledem na to se stěžovatel nejprve obrátil
na žalovaného s žádostí ze dne 3. 7. 2017 o poskytnutí informace o osobních údajích a o jejich
9 Azs 49/2018

okamžitou likvidaci. Požadoval sdělení, jaké osobní údaje o něm zpracovává Policie ČR a jak
dlouho je bude uchovávat, pokud jejich likvidace není možná. Podáním ze dne 28. 7. 2017 poté
vyřízení své žádosti urgoval, přičemž uvedl, že je úspěšným obchodníkem a záznamy
v informačních systémech Policie ČR mu komplikují obchodní cesty po Evropské unii.
Ve Francouzské republice má navíc nemovitost a pravidelně se tam jezdí léčit.

[3] Žalovaný reagoval sdělením ze dne 4. 9. 2017. Konstatoval, že věc posoudil jako žádost
o sdělení informace o zpracování osobních údajů a o jejich likvidaci podle: (A) čl. 41 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006, o zřízení, provozu a využívání
Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) – dále jen „nařízení SIS II“, čl. 58
rozhodnutí Rady 2007/533/SV, o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního
systému druhé generace (SIS II), (B) § 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně
osobních údajů a o změně některých zákonů, v platném znění [dále jen „zákon o ochraně
osobních údajů“; tento zákon byl ode dne 25. května 2018 nahrazen nařízením Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti
se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES
(obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – anglicky „general data protection regulation“ (GDPR),
dále jen „nařízení GDPR“ – pozn. soudu], a (C) podle § 83 odst. 1, odst. 2 písm. a) a § 84 odst. 2
zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění (dále jen „zákon o Policii
ČR“).

[4] Žalovaný předestřel, jaké osobní údaje o stěžovateli zpracovává a po jaké době dochází
k jejich likvidaci. Žádosti o okamžitou likvidaci těchto údajů, a to i ve vztahu k záznamům
v ENO a v SIS II, nevyhověl. Důvody, které vedly k jejich zařazení do těchto systémů, nadále
trvají. Tuto okolnost ověřil u zadavatele požadavku na zařazení do ENO. Vyhovění žádosti
by ohrozilo plnění úkolů Policie ČR. Všechny údaje jsou zpracovávány a uchovávány v souladu
se zákonem o Policii ČR, zákonem o ochraně osobních údajů a zákonem č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“). Policie ČR v souladu s čl. 41 nařízení SIS II neposkytuje
informace, pokud je to nevyhnutelné pro výkon zákonného úkolu v souvislosti se záznamem
nebo z důvodu ochrany práv a svobod třetích stran.

[5] Stěžovatel spatřoval nezákonný zásah žalovaného v zápisu do ENO a v důsledku toho
i do SIS II. Bezdůvodné zařazení do těchto evidencí omezuje jeho právo volného pohybu
a pobytu v Evropské unii, zasahuje do jeho svobody a poškozuje jeho dobré jméno, pověst
a čest. Není mu znám žádný důvod, který by mohl vést k zařazení do zmíněných informačních
systémů, nikdy neměl na území České republiky problém s cizineckou policií. Je úspěšným
podnikatelem, cestuje po celé Evropě, několikrát ročně jezdí do Francouzské republiky.
Zde má nemovitost a podstupuje léčbu. Žalobní návrh zněl, aby soud rozhodl o tom,
že se žalovaný popsaným jednáním dopustil nezákonného zásahu, a aby mu uložil dále
v porušování stěžovatelových práv nepokračovat a obnovit stav před zásahem. K žalobě přiložil
mimo jiné kopii sdělení žalovaného, jímž odmítl jeho žádost o likvidaci osobních údajů
zpracovávaných Policií ČR.

[6] Městský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Provedený zápis nelze hodnotit jako
projev svévole správního orgánu. Ověřil důvody zařazení stěžovatele do ENO a shledal
je dostatečnými. Žalovaný označil část spisu jako vyloučenou z nahlížení. Městský soud
se i s těmito písemnostmi seznámil a shledal, že jsou dostatečným podkladem pro závěr,
že stěžovatel může svým jednáním závažným způsobem narušit veřejný pořádek a zároveň
ohrozit bezpečnost smluvních (členských) států Evropské unie. Žalovaný tedy postupoval
v souladu s § 154 zákona o pobytu cizinců, jenž označení cizince za nežádoucí osobu upravuje.
Hodnotil též zákonem stanovená kritéria, zejména dopad postupu dle uvedeného ustanovení
9 Azs 49/2018 - 51
pokračování

do soukromého a rodinného života stěžovatele. Dále nepochybil ani tím, že u zadavatele
požadavku prověřoval trvání důvodů k zařazení stěžovatele do ENO. V rámci toho zjistil, že tyto
důvody nadále trvají a žádosti o likvidaci osobních údajů, resp. o vyřazení stěžovatele z dané
evidence, nelze vyhovět.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž důvody podřadil
pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

[8] Namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Není si vědom toho, že by jakkoli
ohrožoval bezpečnost České republiky či závažným způsobem narušoval veřejný pořádek, natož
s přesahem na území celé Evropské unie. V minulosti (od roku 2008 do června 2017) pravidelně
Českou republiku i další evropské státy navštěvoval, a to zejména na základě krátkodobých víz.
Nedopustil se ničeho, co by mohlo být považováno za jednání ohrožující bezpečnost České
republiky či snad celé Evropské unie. Městský soud oprávněnost zařazení jeho osoby do ENO
a do SIS II přezkoumatelným způsobem neodůvodnil.

[9] V rámci soudního řízení vyšlo najevo, že zápis do uvedených informačních systémů
má původ v utajovaných informacích. Stěžovatel si uvědomuje specifický charakter utajovaných
informací, avšak s poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu nepovažuje postup
městského soudu za správný. S obsahem utajované informace se vypořádal pouze obecným
shrnutím – uvedl, že důvody, které vedly Policii ČR k úkonu, který je žalobou napaden, byly dány
a byly tak splněny podmínky pro označení stěžovatele za nežádoucí osobu. Již však není zřejmé,
proč dospěl k závěru, že důvody pro označení stěžovatele za nežádoucí osobu byly dány.
Ani kasační soud tak nemůže jeho závěry přezkoumat.

[10] Stěžovatel nepopírá, že soud nemohl v rozsudku uvádět konkrétní skutečnosti, které jsou
obsahem utajované informace. Měl ovšem alespoň v obecných rysech předestřít, na základě čeho
ke svým závěrům dospěl. Byl rovněž povinen odůvodnit přiměřenost mezi důvody zařazení
do uvedených informačních systémů a důsledky tohoto postupu, především s ohledem na možné
zásahy do sféry stěžovatele, jak je předestřel v žalobě. Pouhé konstatování, že utajovaná
informace představuje dostatečný důvod pro zařazení do ENO a do SIS II, je nedostatečné
a nepřezkoumatelné. Městský soud tak zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces.

[11] Též poukazuje na to, že ustálená judikatura správních soudů klade určité požadavky
na kvalitu utajované informace ve smyslu její relevance, původu, přesvědčivosti či věrohodnosti.
S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2016, č. j. 3 Azs 239/2015 - 35,
je povinnost soudů přezkoumat rozhodnutí učiněné na podkladě utajovaných informací, s nimiž
se účastník řízení nemůže seznámit, ještě zintenzivněna a tento přezkum může být proveden
i nad rámec žalobních či kasačních bodů. Městský soud v dané věci rezignoval na alespoň obecné
zhodnocení utajované informace a její relevance k posuzovanému sporu, jakož i na zhodnocení
její věrohodnosti. Závěrem cituje z rozsudků správních soudů, v nichž bylo takové posouzení
podle jeho názoru provedeno řádně.

[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve odkázal na obsah svého vyjádření
k žalobě. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. Stěžovatel je veden v ENO a v SIS II v souladu
s právním řádem České republiky. Skutečnost, že se nemohl seznámit s informacemi, které byly
vyloučeny z nahlížení, vyplývá z povahy věci a řízení dle § 154 zákona o pobytu cizinců. Pokud
by se s těmito podklady mohl seznámit následně v řízení před soudem, mohlo by dojít k ohrožení
plnění úkolů Policie ČR, což by bylo proti smyslu § 154 odst. 2 zákona o pobytu cizinců.
9 Azs 49/2018

Pro plný přístup k dokumentu se prosím přihlašte do svého klientského účtu.
Na přehled dokumentůNa začátek dokumentu
page 1
/